Callaqui

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

3 099 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1980

Poloha

-37,928°, -71,446°

Callaqui je zaledněná sopka v chilských Andách, v regionu Biobío. Je protáhlá jako převrácená kánoe, protože vyrostla podél 11 km dlouhé trhliny. Většina její činnosti se omezuje na unikající sopečné plyny; poslední potvrzená drobná erupce proběhla v roce 1980. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Sopka se táhne od jihozápadu k severovýchodu, protože soptila z řady průduchů na jedné dlouhé puklině. Podle Wikipedie je spolu s islandskou Heklou jednou z mála sopek, které tvarem stojí na pomezí mezi řadou kráterů a klasickým kuželovitým stratovulkánem. ^{[1, 3]}

Mladá sopka z pozdního pleistocénu a holocénu sedí na starší stavbě staré 1,2 až 0,3 milionu let. Je z čedičového andezitu a na svazích má dobře zachované kužely a lávové proudy, které doputovaly až 14 km daleko. Malé krátery o průměru 100–500 m leží hlavně na trhlině na jihozápadním svahu. ^[1]

Na vrcholu jsou dva velké krátery vyplněné ledem a na jižní straně vrcholu silně unikají horké plyny – solfatary a fumaroly. Sopka je středem národní rezervace Ralco. ^{[1, 3]}

Erupce

Výbušná erupce je doložena z roku 1751. Zprávy o erupcích v letech 1864 a 1937 jsou nejisté. V letech 1966 a 1978 byla v místech fumarol pozorována rudá záře a 16. října 1980 vyvrhla sopka malé množství popela při freatickém výbuchu, tedy výbuchu páry z prudce ohřáté podzemní vody. ^[1]

Katalog GVP vede i dvě nejisté události, z 22. ledna 2009 a 2. ledna 2012; potvrzené erupce to nejsou. ^[1]

Nebezpečí

Sopku pokrývá led. Studie z časopisu Revista Geofísica, založená na měření z roku 1984, napočítala na sopce 32 ledovců o celkové ploše asi 14,6 km²; většinu tvoří ledová čepice o ploše asi 11 km². Objem ledu autoři odhadli z gravimetrického měření (měření drobných změn tíže) a leteckých snímků na asi 0,42 km³. ^[2]

Kdyby erupce led rychle roztavila, vznikly by lahary – sopečné bahnotoky. Podle studie by mohly ohrozit vodní elektrárny Ralco a Pangue na řece Biobío; u Ralca autoři počítají s lahary o objemu až 50 milionů m³. Největší riziko podle autorů hrozí od června do října, kdy je na sopce nejvíc ledu a sněhu, hlavně v nejrozsáhlejším ledovci na jihovýchodním svahu. ^[2]

Autoři si na leteckých snímcích z let kolem 1980 a 1984 všimli, že hlavní ledovce ustupují. To podle nich časem zmenšuje riziko velkých laharů. Doporučili sledovat sopku sítí seismometrů a náklonoměrů. ^[2]

Fakta

Délka trhliny

11 km

Ledovce

32, asi 14,6 km², asi 0,42 km³ ledu

Chráněné území

národní rezervace Ralco

Slovníček

stratovulkán

kuželovitá sopka vrstvená z lávových proudů a vyvrženého popela

čedičový andezit

tmavá sopečná hornina na pomezí čediče a andezitu

fumarola, solfatara

místo, kde ze země uniká horká pára a sopečné plyny; u solfatary převládají sirné plyny

freatický výbuch

výbuch páry, když magma nebo horké horniny prudce ohřejí podzemní vodu

lahar

sopečný bahnotok ze směsi vody, popela a kamení

gravimetrie

měření nepatrných rozdílů zemské tíže, ze kterých lze odhadnout třeba tloušťku ledu

Zdroje

1. Callaqui, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Araneda C., M.; Avendaño R., M. S.: Evaluación del riesgo volcánico ante una posible erupción del Volcán Callaqui, Chile, Revista Geofísica 64 (2012–2014), s. 9–22 (2014)
3. Callaqui, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.