Mocho-Choshuenco

sopka – Stratovolcano(es), Chile, South America Volcanic Regions

Kde: Chile, South America Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano(es)
Nadmořská výška: 2 422 m
Tektonické prostředí: Subduction zone / Continental crust (> 25 km)
Poslední známá erupce: 1937
Poloha: -39,927°, -72,027°

Mocho-Choshuenco je dvojice zaledněných sopek v chilském regionu Los Ríos, východně od jezera Riñihue a jihovýchodně od jezera Panguipulli. Za posledních zhruba 18 000 let, od konce poslední doby ledové, tu výzkumníci našli stopy asi 75 výbušných erupcí; žádná jiná sopka jižního Chile nemá z holocénu známo tolik velkých erupcí, a proto ji považují za jednu z potenciálně nejnebezpečnějších sopek této oblasti. ^{[1, 5, 3, 2]}

Jak vypadá

Sopku tvoří dva stratovulkány (vrstevnaté sopky z lávy a sopečného popela), které vyrostly až po vzniku starší kaldery široké asi 4 km. Menší Choshuenco na severozápadě stojí na severozápadním okraji kaldery, má silně rozrušený kráter a pochází z konce doby ledové. Mladší a vyšší El Mocho vyrostl uvnitř kaldery až po době ledové. ^{[1, 5]}

Podle anglické Wikipedie měří Choshuenco 2 415 m a Mocho 2 422 m. Na svazích, hlavně na severovýchodě a jihozápadě, jsou další krátery a menší struskové kužele – malé sopky nasypané z kousků čedičové lávy. ^{[5, 1]}

Vrcholy pokrývá ledovcová čepice. Podle Wikipedie se mezi lety 1976 a 2003 zmenšila asi o 40 % z původních 28,4 km²; nejvíc ustoupil ledovec Choshuenco na severozápadě. Největším ledovcem sopky je ledovec Mocho s rozlohou asi 5,1 km². ^[5]

Nejvyšší části sopky patří do národní rezervace Mocho-Choshuenco, východní svahy zčásti do soukromé přírodní rezervace Huilo-Huilo. ^[5]

Erupce

Zhruba před 10 300 lety vybuchl Choshuenco mohutnou pliniovskou erupcí – výbuchem, při kterém sloup popela a plynů stoupá desítky kilometrů vysoko. Vzniklé ložisko pemzy se nazývá pemza Neltume. ^[1]

Asi před 1 600 lety proběhla takzvaná erupce Enco. Byla subpliniovská, tedy jen o něco slabší než pliniovská, a vyvrhla andezitové magma. ^[4]

Nejstarší jistě zaznamenanou erupci El Mocha uvádí Wikipedie z roku 1759. V listopadu 1864 vybuchl struskový kužel Chaiquemahuida na jihozápadním svahu; podle Wikipedie trvala erupce jeden až tři dny a vznikly při ní pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu, popela a kamenů). GVP ji hodnotí stupněm 2 na stupnici VEI. ^{[5, 1]}

Poslední erupci uvádí katalog GVP z června 1937. Anglická Wikipedie ale datuje tuto zprávu do roku 1936 a píše, že ji vulkanologové považují nejspíš za mylnou. ^{[1, 5]}

Co o něm dnes víme

Do poloviny 2010. let byla sopka málo prozkoumaná a znaly se jen tři velké výbušné erupce z doby po zalednění. Tým vědců z Oxfordské univerzity a chilské geologické služby SERNAGEOMIN pak prošel asi 400 odkryvů vrstev sopečného materiálu a jednotlivé vrstvy přiřadil k erupcím podle chemického složení sopečného skla a minerálů (oxidů železa a titanu). ^{[2, 3]}

Výsledek zveřejněný v roce 2014 ukázal čtyři velké erupce s objemem nejméně 1 km³, dvanáct menších erupcí hlavní sopky a přes 40 drobných erupcí struskových kuželů na svazích. Autoři napsali, že žádná jiná sopka v jižním Chile nemá známo tolik velkých erupcí z holocénu (posledních asi 11 700 let), a označili Mocho-Choshuenco za potenciálně jednu z nejnebezpečnějších sopek jižního Chile. ^[2]

Podle abstraktu z roku 2015 prošla sopka po době ledové třemi fázemi. Hned po roztání ledu chrlila hodně magmatu ve velkých erupcích (VEI 5 a víc), pak asi desetkrát méně v malých erupcích a v nejmladší fázi opět hodně, v erupcích VEI 3 až 5. Autoři to vysvětlují tím, že odlehčení po roztání ledovců změnilo napětí v zemské kůře a tím i to, jak se pod sopkou ukládá magma. ^[3]

Studie z roku 2022 zkoumala drobné kapky ztuhlého magmatu uzavřené v krystalech z erupce Enco. Našla v nich velmi mnoho oxidu uhličitého, což ukazuje na hloubky přes 17–22 km. Autoři soudí, že erupci spustilo čerstvé čedičové magma bohaté na oxid uhličitý, které vystoupilo a smísilo se s mělčeji uloženým andezitovým magmatem; uvolněný oxid uhličitý mohl prudce zvýšit tlak. ^[4]

Voda pod sopkou

Severní úpatí obklopuje oblouk řek a jezer, mimo jiné jezera Pirihueico, Panguipulli a Riñihue. Voda řeky Fui se ve velkém vsakuje do propustných sopečných hornin, takže vodopády Huilo-Huilo v některých letech úplně vyschnou. Pod sopkou proto leží velká zásoba podzemní vody. ^[5]

Sopka měla v minulosti mnoho jmen, například Valdivia, Panguipulli nebo Riñihue. Název Mocho je španělský a popisuje kužel „bez hlavy“, tedy jako by měl uťatou špičku; původ jména Choshuenco z jazyka mapudungun (řeči Mapučů) je nejistý. ^[5]

Fakta

Výbušné erupce po době ledové: asi 75 za posledních asi 18 000 let
Velké erupce (≥ 1 km³): 4 po době ledové
Pemza Neltume: pliniovská erupce asi před 10 300 lety
Ústup ledovců: asi o 40 % mezi lety 1976 a 2003

Slovníček

stratovulkán: vrstevnatá sopka, která roste střídáním lávových proudů a vrstev popela a úlomků
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
struskový kužel: malá sopka nasypaná z kousků pórovité lávy (strusky), které vyletují z jednoho průduchu
pliniovská erupce: velmi silný výbuch, při kterém sloup popela a plynů vystoupí desítky kilometrů vysoko; subpliniovská je o něco slabší
pemza: lehká, velmi pórovitá sopečná hornina, která vznikne z napěněného magmatu
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečných plynů, popela a kamenů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice 0–8 podle množství vyvrženého materiálu
andezit, čedič: druhy sopečných hornin; čedič má málo křemíku a jeho láva je tekutější, andezit víc křemíku a jeho magma je hustší a výbušnější
holocén: nejmladší geologické období, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové

Zdroje

Mocho-Choshuenco, Smithsonian Global Volcanism Program
Rawson, H. L. a kol.: Chemical Fingerprinting of Explosive Eruptions from Mocho-Choshuenco Volcano, Chile (abstrakt, AGU Fall Meeting 2014), American Geophysical Union (2014)
Rawson, H., Pyle, D. M., Mather, T. A. a kol.: Millennial-scale variability in arc volcanism: Insights from Volcán Mocho-Choshuenco, Chile (abstrakt 2595, Goldschmidt 2015), Goldschmidt Conference (2015)
Feignon, J.-G., Cluzel, N., Schiavi, F., Moune, S. a kol.: High CO2 content in magmas of the explosive andesitic Enco eruption of Mocho-Choshuenco volcano (Chile). Bulletin of Volcanology 84 (2022), článek 40 (abstrakt), Bulletin of Volcanology (2022)
Mocho-Choshuenco, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.