Reclus

sopka – Pyroclastic cone, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Pyroclastic cone

Nadmořská výška

1 403 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1908

Poloha

-50,940°, -73,580°

Reclus je odlehlá sopka uprostřed Jižního patagonského ledovcového pole v Chile, obklopená ledovcem Amalia. Dlouho ji zaměňovali s jiným vrcholem a její skutečnou polohu určili až v roce 1987. Asi před 15 000 lety tu proběhla jedna z největších erupcí v nejjižnějších Andách, jejíž popel dopadl až na Ohňovou zemi. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopku tvoří velký kužel z dacitových úlomků (dacit je světlá sopečná hornina bohatá na křemík) s kráterem širokým asi 1 km. Stojí v ledovcovém karu (mísovité prohlubni) ledovce Amalia, který ji obtéká a rozrušuje její svahy. Asi 30 km na východ leží národní park Torres del Paine. ^{[1, 2]}

Výška vrcholu se ve zdrojích výrazně liší: katalog GVP uvádí 1 403 m, anglická Wikipedie jen asi 1 000 m. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Reclus patří do Australské sopečné zóny (Austral Volcanic Zone), nejjižnější části andských sopek. Vznikla proto, že se tu Antarktická deska noří pod Jihoamerickou rychlostí asi 2 cm za rok (subdukce). Sopky této zóny chrlí jen andezit nebo dacit se zvláštním chemickým složením, kterému geologové říkají adakitové. ^[2]

Erupce

Největší známá erupce, označovaná R1, proběhla na konci poslední doby ledové, zhruba před 15 300 až 14 400 lety. Měla index VEI 6 a vyvrhla přes 5 km³ tefry (sopečného popela a úlomků) – starší odhad přes 10 km³ se ukázal jako početní chyba. Popel pokryl velkou část Patagonie až po Ohňovou zemi a narušil tamní přírodu i život tehdejších lidí. ^[2]

Menší erupce následovaly i později. Podle GVP leží na vrstvě rašeliny staré asi 3 780 let až šest vrstev tefry z této sopky. Podle Wikipedie zanechala Reclus méně rozšířené vrstvy popela, označované R2 a R3, zhruba před 1 800 a 1 000 radiouhlíkovými lety. ^{[1, 2]}

V roce 1879 pozorovali námořníci britské lodi HMS Alert erupci v ledovém poli a pojmenovali sopku po francouzském zeměpisci Élisée Reclusovi. GVP uvádí erupce z let 1869, 1879 a 1908; poslední zaznamenaná erupce je tedy z roku 1908. ^{[2, 1]}

Ztracená sopka

Sopku dlouho zaměňovali s vrcholem Cerro Mano del Diablo, který ale tvoří usazené horniny. Že jde o samostatnou sopku, a kde přesně leží, se ukázalo až v roce 1987. Pomohl i ústup ledovce v 80. letech 20. století, který odkryl část jejího těla. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

26. dubna 2019 dopadl na ledovec Amalia u sopky skalní sesuv o objemu asi 260 milionů m³. Studie z roku 2022 v časopise Geology ukázala, že ledovec se po něm nejdřív zrychlil o 100–400 m za rok, zesílil o 10–50 m a jeho čelo postoupilo o víc než 1 km do fjordu. Pak se naopak výrazně zpomalil. ^{[3, 2]}

Stopy po erupcích Reclus hledají vědci i daleko od sopky. Podle Wikipedie možná pochází z Reclus výkyv oxidu siřičitého v antarktickém ledovém vrtu Taylor Dome starý asi 16 000 let. Navrhovaná erupce kolem roku 1458, která měla vysvětlit síru v antarktickém ledu, podle Wikipedie u Reclus nemá oporu: liší se chemické složení a v okolí sopky chybějí stopy erupcí z té doby. ^[2]

Nebezpečí

Sopka je odlehlá a kvůli nepříznivému počasí ji bylo těžké i najít. Chilská geologická služba SERNAGEOMIN ohlásila v roce 2015 pokusný systém sledování a v roce 2020 ji podle Wikipedie zařadila mezi sopky vysokého nebezpečí. Popel z budoucí erupce by mohl doletět k nádržím dvou přehrad na řece Santa Cruz. ^[2]

Fakta

Největší erupce

R1, asi před 15 000 lety, přes 5 km³ tefry

Objevení skutečné polohy

1987

Sesuv na ledovec Amalia

26. 4. 2019, asi 262 milionů m³

Jméno

po zeměpisci Élisée Reclusovi (1879)

Slovníček

dacit

světlá sopečná hornina s vyšším obsahem křemíku; její láva je hustá a erupce bývají výbušné

andezit

šedá sopečná hornina se středním obsahem křemíku, typická pro sopky nad zanořující se deskou

subdukce

zanořování jedné litosférické desky pod druhou; nad zanořenou deskou vznikají sopky

tefra

vše, co sopka vyvrhne do vzduchu: popel, lapilli, pemza i větší úlomky

kar

mísovitá prohlubeň ve svahu hory, vyhloubená ledovcem

radiouhlíkové roky

stáří změřené podle radioaktivního uhlíku 14C; přepočtené na kalendářní roky bývá o něco vyšší

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

Zdroje

1. Reclus, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Reclus (volcano), Wikipedia
3. Van Wyk de Vries, M., Wickert, A. D., MacGregor, K. R., Rada, C., Willis, M. J.: Atypical landslide induces speedup, advance, and long-term slowdown of a tidewater glacier. Geology 50(7), 2022, 806–811, doi:10.1130/G49854.1, Geology (Geological Society of America) (2022)

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.