Burney, Monte

sopka – Stratovolcano, Chile, South America Volcanic Regions

Kde

Chile, South America Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 758 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Continental crust (> 25 km)

Poslední známá erupce

1910

Poloha

-52,330°, -73,400°

Monte Burney je zaledněná sopka v odlehlé fjordové krajině chilské Patagonie, asi 200 km severozápadně od města Punta Arenas. V holocénu ji proslavily dvě velké výbušné erupce, jejichž popel pokryl rozsáhlá území Patagonie a Ohňové země. Jediná historicky zaznamenaná erupce proběhla v roce 1910. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Sopka patří do Australské sopečné zóny, nejjižnější části sopečného pásma And, kterou tvoří šest sopek činných ve čtvrtohorách. Vznikla nad subdukční zónou, kde se Antarktická deska zasouvá pod Jihoamerickou a Scotijskou desku – podle Wikipedie rychlostí asi 2 cm za rok. ^{[2, 1]}

Jak vypadá

Monte Burney (1 758 m) stojí na severozápadě poloostrova Muñoz Gamero. Vyrostl na západním okraji asi 6 km široké kaldery – velké sopečné propadliny. Kalderu z části vyplňují a obklopují uloženiny pyroklastických proudů (žhavých lavin plynů a úlomků), které ledovce zatím neobrousily. ^{[1, 2]}

Na svazích jsou boční průduchy, z nichž vytékaly andezitové a dacitové lávy. Část stavby sopky se v minulosti zřítila a obří lavina trosek se valila k jihojihozápadu. Na vrcholu sopky je podle Wikipedie ještě menší kaldera a ledová čepice o objemu asi 0,4 km³. ^{[1, 2]}

Hora nese jméno Jamese Burneyho, druha Jamese Cooka; anglické názvy v této oblasti pocházejí z britských výprav let 1825–1830. Prvními lidmi na vrcholu byli podle Wikipedie Eric Shipton, Roger Perry a Peter Radcliffe v březnu 1973. ^[2]

Erupce

V holocénu tu proběhly dvě velké pliniovské erupce – mohutné výbuchy s vysokým sloupcem popela. Odborníci je označují MB1 a MB2. Katalog GVP obě hodnotí stupněm 5 na stupnici VEI; MB1 klade asi do roku 7450 př. n. l., MB2 asi do roku 2320 př. n. l. ^{[1, 2]}

Podle souhrnu na Wikipedii vyvrhla erupce MB1 přes 3 km³ materiálu a její popel se našel až na Falklandských ostrovech, asi 950 km daleko. Erupce MB2 měla objem asi 2,8 km³, na východ od sopky po ní zůstala vrstva popela silná přes 5 m a možná při ní vznikla vrcholová kaldera. ^[2]

Jedinou potvrzenou erupci z historické doby, slabou (VEI 2), pozorovala v roce 1910 posádka obchodní lodi. Zprávy o činnosti v letech 1920 a 1970 jsou nejisté. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Mnoho o minulosti sopky prozradily vrstvy sopečného popela (tefry) v jezerních usazeninách, rašeliništích a krápnících. Podle záznamu z jezera Laguna Potrok Aike, asi 300 km na východ, mohl být Monte Burney v pozdních čtvrtohorách nejčinnější sopkou oblasti. ^[2]

Popel z erupce MB2 podle výzkumů shrnutých na Wikipedii na tisíciletí okyselil půdy v okolí a souvisí s ústupem lesů jižních buků (Nothofagus). Velké erupce možná také ovlivnily, kde se usazovali pravěcí lovci a sběrači. ^[2]

Chilská geologická služba SERNAGEOMIN začala sopku vybavovat měřicími přístroji v roce 2015; byla to první sledovaná sopka v regionu Magallanes. Okolí sopky je odlehlé a neobydlené – v okruhu 30 km podle GVP nežije nikdo. ^{[2, 1]}

Fakta

Velké holocenní erupce

MB1 (asi 7450 př. n. l.) a MB2 (asi 2320 př. n. l.), obě VEI 5

První výstup

březen 1973

Jméno

po Jamesi Burneym, druhovi Jamese Cooka

Monitoring

SERNAGEOMIN, od roku 2015

Slovníček

kaldera

velká kotlina vzniklá propadem vrcholu sopky po vyprázdnění magmatického krbu

subdukční zóna

místo, kde se jedna litosférická deska zasouvá pod druhou do zemského pláště

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu

pliniovská erupce

velmi silný výbuch, při kterém sloupec popela a pemzy stoupá desítky kilometrů vysoko

VEI

index sopečné explozivity, stupnice síly výbuchu od 0 do 8

tefra

úlomky vyvržené sopkou do vzduchu – popel, pemza, kameny; jejich vrstvy slouží k datování

andezit, dacit

sopečné horniny se středním až vyšším obsahem křemíku, typické pro sopky nad subdukčními zónami

Zdroje

1. Burney, Monte, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Monte Burney, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.