Helgrindur

sopka – Volcanic field, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

986 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

64,866°, -23,283°

Helgrindur (také Lýsuskarð) je jedna z nejmenších sopečných soustav Islandu. Leží uprostřed poloostrova Snæfellsnes na západě ostrova a za posledních asi 11 500 let z ní vytekly jen dva malé proudy čedičové lávy. Od osídlení Islandu tu žádná erupce nebyla, ale za vyhaslou se soustava nepovažuje. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Jádrem soustavy je silně rozrušená ústřední sopka – hřeben několika vrcholů oddělených nízkými sedly. Nejvyšší místo má podle katalogu islandských sopek 986 m a ledovec na něm není. Hřeben tvoří hlavně hyaloklastit, hornina, která vzniká, když láva vytéká pod ledovcem a rychle tuhne ve vodě. ^{[2, 1]}

Z hřebene se táhne pás puklin a malých struskových kuželů dlouhý asi 30 km a široký 2–3 km, orientovaný od západo-severozápadu k východo-jihovýchodu. Jeho severozápadní konec zasahuje až do moře. Hřeben tvoří kulisu přístavního městečka Grundarfjörður; vyhledávají ho turisté a horolezci. ^{[2, 1, 3]}

Výšky vrcholů se podle zdrojů trochu liší: GVP i katalog islandských sopek uvádějí 986 m, anglická Wikipedie dává vrcholu Böðvarskúla 988 m a vrcholu Kaldnasaborgir 986 m. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Jak vznikla sopečná zóna poloostrova Snæfellsnes, je mezi geology sporné. Podle geologického mapování stoupá magma podél starých zlomů směřujících k severozápadu, které kdysi spojovaly dnes vyhaslé riftové zóny a dají se vystopovat nejméně 10 milionů let do minulosti. ^[2]

Helgrindur je prostřední ze tří soustav poloostrova – na západě leží Snæfellsjökull, na východě Ljósufjöll. Nejstarší horniny soustavy jsou staré asi 1,4 milionu let. V dobách ledových tu vybuchovalo i ryolitové magma bohaté na křemík, za posledních zhruba 11 500 let už jen čedič. ^{[2, 1]}

Erupce

Za posledních asi 11 500 let (v holocénu) tu proběhly jen dvě malé puklinové erupce čedičové lávy, obě starší než 1 100 let. Větší z proudů pokrývá 7–8 km² a dotekl asi 3 km od zdroje. Jejich krátery jsou nízké kužely ze spečených kapek lávy. ^[2]

GVP žádnou datovanou erupci neuvádí. Jak dlouho erupce trvaly a jak často se opakují, se neví; podle objemu lávy šlo nejspíš o krátké erupce v řádu dní až několika týdnů. ^{[1, 2]}

Nebezpečí

Hlavním nebezpečím by byly proudy lávy, které by mohly zasáhnout silnice a zemědělskou půdu. Blízko pukliny by mohl padat i sopečný popel a struska. Mnohem vzácnější výbušné ryolitové erupce pod ledovcem se tu naposledy odehrály ještě v době ledové; katalog odhaduje jejich četnost zhruba na jednu za 100 000 let. ^{[2, 3]}

Soustava je sledována jen málo. Podle katalogu islandských sopek tu nejsou známá žádná zemětřesení a o pohybech povrchu nejsou údaje. Najdeme tu jen několik studených pramenů s oxidem uhličitým a místy slabé geotermální teplo. ^[2]

Fakta

Holocenní erupce

2 malé lávové proudy, starší než 1 100 let

Největší holocenní proud

7–8 km², asi 3 km dlouhý

Pás puklin

asi 30 km dlouhý, 2–3 km široký

Nejstarší horniny

asi 1,4 milionu let

Slovníček

sopečná soustava

na Islandu skupina sopek, která sdílí jeden zdroj magmatu: obvykle ústřední sopka a dlouhý pás puklin, ze kterých může láva vytékat

hyaloklastit

hornina z úlomků sopečného skla, která vzniká, když láva vytéká pod ledovcem nebo do vody a prudce chladne

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové

ryolit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je velmi vazké a erupce bývají výbušné

riftová zóna

pásmo, kde se dvě litosférické desky od sebe vzdalují a mezi nimi vystupuje magma

Zdroje

1. Helgrindur, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Helgrindur (autor Haukur Jóhannesson), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2019)
3. Helgrindur, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.