Ljosufjoll

sopka – Volcanic field, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Volcanic field
Nadmořská výška: 1 063 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 960
Poloha: 64,900°, -22,483°

Ljósufjöll je nejvýchodnější ze tří sopečných soustav na poloostrově Snæfellsnes na západě Islandu. Táhne se v délce asi 90 km a naposledy vybuchla v první polovině 10. století, už po osídlení ostrova. Od roku 2021 se pod ní v hloubce 15–20 km množí zemětřesení, která islandská meteorologická služba vysvětluje nejspíš pohybem magmatu. ^{[1, 2, 3, 4]}

Jak vypadá

Středem soustavy je ústřední sopka – řada vrcholů s nízkými sedly, nejvyšší má 1 063 m a ledovec na něm není. Hory jsou z ryolitu, světlé sopečné horniny bohaté na křemík, a podle ní dostaly jméno: Ljósufjöll znamená „Světlé hory“. ^{[2, 1]}

Pás puklin se táhne 85–90 km od západo-severozápadu k východo-jihovýchodu. Na východě je široký až 20 km a k západu se zužuje – podle GVP asi na 10 km, podle katalogu islandských sopek je jeho severozápadní polovina široká jen 3–6 km. Holocenní láva vytékala z krátkých puklin, které dnes označují struskové kužely – nahromaděné kusy pórovité ztuhlé lávy. ^{[2, 1]}

Podle GVP k soustavě patří i krátery Grábrók a Eldborg. Na severozápadním konci leží tři lávové proudy zvané Berserkjahraun, nejspíš mladší než 4 000 let. Ve zdejší krajině jsou i teplé prameny a řada studených pramenů s oxidem uhličitým. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Jak sopečná zóna Snæfellsnes vznikla, je sporné. Podle geologického mapování stoupá magma podél starých zlomů směřujících k severozápadu, které kdysi spojovaly dnes vyhaslé riftové zóny. Složení čediče ukazuje na zdroj magmatu ve velké hloubce. ^[2]

Nejstarší horniny soustavy jsou staré asi 780 000 let. Ryolitové hory ústřední sopky vznikaly hlavně pod ledovcem v dobách ledových; podle datování jsou staré 100 000 až 400 000 let. Jde o největší výchozy těchto světlých hornin v celé sopečné zóně Snæfellsnes. ^{[2, 1]}

Erupce

Za posledních asi 11 500 let tu vzniklo asi 17 lávových proudů. Největší pokrývá 33 km² a nejdelší dosáhl asi 20 km od zdroje. Erupce byly malé, převážně výlevné, s lávovými fontánami a struskou padající blízko pukliny. ^[2]

Jediná erupce od osídlení Islandu proběhla v první polovině 10. století. Z jediného kráteru tehdy vytekla láva Rauðhálsahraun o rozloze asi 13 km² a tenká vrstva strusky pokryla asi 50 km². GVP ji klade asi do roku 960. ^{[2, 1]}

Starší jsou například lávy Grábrókarhraun (asi 3 600 let) a Rauðamelskúlur (asi 2 600 let). Jak často soustava vybuchuje, uvádí katalog islandských sopek rozdílně: v úvodu průměrně jednou za 400 let, v podrobném popisu jednou za asi 650 let. Meteorologická služba v roce 2025 použila údaj 400 let. ^{[2, 3]}

Zemětřesení od roku 2021

Od jara 2021 zaznamenává Islandská meteorologická služba (IMO) pravidelná zemětřesení u jezera Grjótárvatn. Od srpna 2024 jich přibylo; v prosinci 2024 jich bylo nejvíc za jediný měsíc od začátku měření a do poloviny ledna 2025 téměř 100 otřesů silnějších než magnituda 1. Největší měly magnitudu kolem 3,2. ^{[3, 4]}

Zvláštní je hloubka: většina otřesů vzniká 15–20 km pod povrchem. Tak hluboko jsou horniny na Islandu obvykle už tak teplé, že se nelámou, ale pomalu tečou. Protože se tu zemská kůra tektonicky téměř nepohybuje, vědci z IMO a Islandské univerzity považují za nejpravděpodobnější příčinu pohyb magmatu v hloubce. ^{[4, 3]}

Magmatický původ podporují i epizody tzv. třesu (tremoru, nepřetržitého chvění půdy) z přelomu let 2024 a 2025. Podle IMO ale data v lednu 2025 neukazovala, že by magma stoupalo k povrchu, a stanice GNSS ani družicová radarová měření (do léta 2024) nezjistily žádné pohyby povrchu. ^{[3, 4]}

Monitoring

Dříve byla soustava sledována jen málo. Na konci září 2024 byl v údolí Hítardalur instalován seismometr a v listopadu 2024 asi 4 km od Grjótárvatn stanice GNSS, která měří pohyby povrchu s přesností na milimetry. IMO zvýšila pro Ljósufjöll stupeň sledování a připravovala rozšíření sítě přístrojů. ^{[3, 2]}

Kdyby magma začalo stoupat, očekává IMO prudký nárůst počtu a síly otřesů, jejich posun do menších hloubek nebo deformaci povrchu. Nejpravděpodobnější by byla malá výlevná erupce s lávovými proudy a plyny, jejíž dopady by zůstaly v malé oblasti. ^[3]

Fakta

Poslední erupce: 1. polovina 10. století, láva Rauðhálsahraun (asi 13 km²)
Holocenní lávové proudy: asi 17
Největší holocenní proud: 33 km²
Hloubka zemětřesení od 2021: 15–20 km
Monitoring: Islandská meteorologická služba (IMO)

Slovníček

sopečná soustava: na Islandu skupina sopek se společným zdrojem magmatu: ústřední sopka a dlouhý pás puklin, ze kterých může vytékat láva
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její magma je velmi vazké
struskový kužel: kopec kolem sopečného průduchu nasypaný z kusů pórovité ztuhlé lávy (strusky), vyvržených lávovými fontánami
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
tremor: nepřetržité chvění půdy, často spojené s pohybem magmatu nebo plynů pod zemí
GNSS: družicové určování polohy (např. GPS); pevné stanice měří i milimetrové posuny a zvedání povrchu
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o jedna vyšší magnituda znamená asi 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

Ljosufjoll, Smithsonian Global Volcanism Program
Ljósufjöll (autor Haukur Jóhannesson), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2016)
Seismic activity in Grjótárvatn has increased in the last months, Icelandic Meteorological Office (2025)
Skúladóttir, J. M., Einarsson, P., Geirsson, H. a kol.: Increasing seismic activity within the intraplate volcanic system of Ljósufjöll in Western Iceland (abstrakt, IAVCEI Scientific Assembly 2025), IAVCEI Scientific Assembly 2025 (2025)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.