Eldey

sopka – Fissure vent, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent
Nadmořská výška: 70 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1926
Poloha: 63,733°, -23,000°

Eldey je téměř celá podmořská sopečná soustava na nejsevernějším konci Reykjaneského hřbetu, jihozápadně od Islandu. Nad hladinu z ní vyčnívá jen strmý ostrůvek Eldey a několik skalisek. Od roku 1211 tu bylo zaznamenáno šest malých podmořských erupcí, naposledy v roce 1926; ostrov je také proslulý kolonií terejů a smutným koncem alky velké. ^{[1, 2, 3]}

Co to je

Soustava je dlouhá 35–40 km a široká až 7 km. Leží na Reykjaneském hřbetu, podmořském sopečném hřbetu, kde se od sebe vzdalují dvě litosférické desky. Přímo navazuje na nejzápadnější sopečnou soustavu poloostrova Reykjanes. Ústřední sopku nemá. ^{[2, 1]}

Mořské dno tu tvoří ploché protáhlé hřbety, uspořádané šikmo za sebou a vysoké v průměru asi 100 m nad okolním dnem. Moře je tu hluboké nejvýš asi 250 m. Podle místních rybářů je východně od ostrova Eldey v hloubce 60–80 m malé, nejspíš horké geotermální pole. ^[2]

Ostrov Eldey

Ostrůvek Eldey leží asi 13 km od pobřeží poloostrova Reykjanes a má rozlohu asi 3 hektary. Je to zbytek sopky, která vznikla výbušnými erupcemi v mělkém moři, podobně jako ostrov Surtsey v letech 1963–1967. Tvoří ho zpevněný sopečný tuf. Kdy přesně vznikl, se neví; podle katalogu nejspíš ještě před osídlením Islandu. ^{[2, 3]}

Výška ostrova se ve zdrojích liší: GVP a katalog islandských sopek uvádějí 70 m, anglická Wikipedie 77 m. Podle katalogu mohl být ostrov zpočátku vysoký asi 100 m a od té doby ho moře obrušuje. ^{[1, 2, 3]}

Erupce

Záznamy zmiňují šest malých podmořských výbušných erupcí: v letech 1211, 1340 a 1422 nejspíš u ostrova Eldey, v roce 1879 u skaliska Geirfuglasker a v letech 1884 a 1926 severozápadně od Eldey. Vše, co o nich víme, pochází z dobových záznamů laiků, ne z vědeckých pozorování. ^[2]

Při většině erupcí se nad hladinu vynořil nový ostrov, jen v letech 1879 a 1926 ne. Žádný z nich nevydržel – vlny je brzy po konci erupce rozmetaly. Erupce trvaly od několika dní po několik týdnů. ^[2]

Jen u erupce v červnu 1879 je zmínka o spadu popela: slabá vrstva dopadla na západní pobřeží poloostrova Reykjanes a zpráva o ní přišla z vesnice Hafnir. Anglická Wikipedie zmiňuje i erupci v roce 1830 a možnou činnost v roce 1970; katalog islandských sopek je mezi erupcemi neuvádí. ^{[2, 3]}

Nebezpečí

Erupce by proběhla v moři, v hloubce 100–260 m. Kdyby se dostala k hladině, vznikly by výbuchy typu Surtsey, kdy se magma setkává s mořskou vodou, a mrak páry by mohl vystoupat několik kilometrů vysoko. Případný nový ostrov by moře nejspíš během týdnů či měsíců zase smylo. ^[2]

Hlavní obavou je mezinárodní letiště Keflavík, vzdálené 20–60 km od možných míst erupce. Podle katalogu by erupce na severovýchodním konci soustavy mohla na letiště uložit vrstvu popela silnou 0,5–1 cm. Lávové proudy na souši se nečekají. ^[2]

Roje zemětřesení

Mimo erupce se u Eldey často objevují roje zemětřesení. V červenci 2023 jich Islandská meteorologická služba (IMO) za dva dny napočítala asi 500, šest silnějších než magnituda 4, největší 4,5. Kvůli neobvykle silné činnosti tehdy zvýšila letecký barevný kód pro soustavu Eldey na žlutý. ^{[2, 4]}

Další silný roj začal 23. března 2026 asi 25 km jihozápadně od Eldey, kolem skaliska Geirfugladrangur. Za 48 hodin bylo zaznamenáno 316 otřesů, největší měl magnitudu 4,4 a některé byly cítit na poloostrově Reykjanes. IMO tehdy uvedla, že nevidí žádné známky sopečného neklidu. ^[5]

Život

Na strmých útesech ostrova hnízdí jedna z největších kolonií terejů bílých na světě, asi 16 000 párů. Ptáky lze sledovat přes dvě webkamery na vrcholu ostrova. ^[3]

Eldey je spojen s vyhubením alky velké, velkého nelétavého mořského ptáka. Podle Wikipedie se alky přestěhovaly na Eldey poté, co jejich hnízdiště na Geirfuglasker zničila erupce v roce 1830. Kolonie byla objevena v roce 1835 a sběratelé pro muzea ji rychle vybíjeli. V červnu 1844 tu islandští námořníci zabili poslední známý hnízdící pár. ^[3]

Fakta

Známé erupce: 1211, 1340, 1422, 1879, 1884, 1926
Hloubka moře v soustavě: nejvýš asi 250 m
Ostrov Eldey: asi 3 ha, 13 km od pobřeží
Tereji bílí: asi 16 000 párů
Poslední pár alky velké: zabit v červnu 1844

Slovníček

Reykjaneský hřbet: část Středoatlantského hřbetu jihozápadně od Islandu, podmořské pohoří, kde se rozestupují dvě litosférické desky
tuf: hornina ze zpevněného sopečného popela a úlomků
erupce typu Surtsey: výbušná erupce v mělkém moři, kdy se magma prudce mísí s vodou; pojmenovaná podle ostrova Surtsey, který tak vznikl v letech 1963–1967
letecký barevný kód: stupnice (zelená, žlutá, oranžová, červená), kterou sopečné observatoře varují letectví před možným sopečným popelem
roj zemětřesení: série mnoha zemětřesení v krátké době na jednom místě, bez jednoho výrazně nejsilnějšího otřesu
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o jedna vyšší magnituda znamená asi 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

Eldey, Smithsonian Global Volcanism Program
Eldey (autorka Guðrún Larsen), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2019)
Eldey, Wikipedia
Unusually strong earthquake swarm at Eldey volcano, Aviation Color Code raised to Yellow, Iceland (podle IMO), The Watchers (2023)
Strong earthquake swarm on the Reykjanes Ridge, Iceland (podle IMO), The Watchers (2026)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.