Brennisteinsfjoll

sopka – Crater rows, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Crater rows
Nadmořská výška: 610 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1341
Poloha: 63,933°, -21,783°

Brennisteinsfjöll („Sirné hory“) je sopečná soustava na poloostrově Reykjanes, jen asi 20–25 km od Reykjavíku a Hafnarfjörðuru. Nemá ústřední sopku – tvoří ji pás puklin s řadami kráterů a malými štítovými sopkami. Jedna z jejích erupcí se podle tradice odehrála v roce 1000, právě když islandský sněm rozhodoval o přijetí křesťanství. ^{[2, 1, 3]}

Jak vypadá

Pás puklin je dlouhý 45–50 km a vede od vrchu Geitahlíð na jihozápadě přes pahorky Brennisteinsfjöll a hřbet Bláfjöll až k hřbetu Hæðir západně od jezera Þingvallavatn. V nejsevernější části se jen trhají pukliny, láva tu nevytékala. ^[1]

Krajinu určují stolové hory a hřbety, které vznikly erupcemi pod ledovcem v dobách ledových. Nejvýš sahá hřbet Bláfjöll, asi 700 m; samotné pahorky Brennisteinsfjöll mají 610 m. Na jih od Bláfjöll se rozkládá štítová sopka Heiðin há z konce poslední doby ledové. ^{[1, 2]}

Navzdory jménu je tu povrchové geotermální činnosti málo. V 19. století tu přesto Britové těžili síru, kterou museli vylamovat z puklin v lávě; podle Wikipedie těžba skončila v 80. letech 19. století. ^{[1, 3]}

Jak vznikl

Brennisteinsfjöll je jednou ze šesti sopečných soustav poloostrova Reykjanes, které leží šikmo za sebou podél hranice mezi severoamerickou a euroasijskou deskou. Pukliny míří k severovýchodu, kdežto samotná hranice desek běží skoro od západu k východu; tvoří ji pásmo zlomů, podél kterých se kůra posouvá do stran. ^[1]

Soustava chrlí jen čedič. V době ledové bylo středisko činnosti pod Bláfjöll, v holocénu se přesunulo asi 15 km na jihozápad k pahorkům Brennisteinsfjöll. Mělký magmatický krb pod soustavou podle katalogu islandských sopek doložen není. ^[1]

Erupce

Největší známou erupcí bylo zrození štítové sopky Heiðin há na konci poslední doby ledové: láva pokryla asi 170 km² a měla objem kolem 6 km³. Mladší štítová sopka Leitahraun vznikla asi před 5 200 lety a její láva doputovala 30 km daleko až k moři, na místo dnešního Reykjavíku. ^[1]

Za posledních 8 000 let je známo asi 30 lávových proudů. Erupce přicházejí v epizodách nazývaných „ohně“ (islandsky eldar): několik puklinových erupcí po sobě v rozmezí let až desetiletí, mezi epizodami bývá 200–1 200 let klidu. Erupce jsou převážně výlevné, tedy s tekoucí lávou a jen malým množstvím strusky. ^[1]

Poslední epizoda proběhla v 10.–11. století a vytvořila čtyři lávová pole o celkové rozloze asi 95 km². Podle jediného písemného vyprávění, které může být zčásti smyšlené, hořela láva v roce 1000, během zasedání islandského sněmu na Þingvelliru. Proud se proto přezdívá „láva přijetí křesťanství“. ^{[1, 2]}

Zdroje se rozcházejí v tom, kdy soustava vybuchla naposledy. GVP i anglická Wikipedie uvádějí erupci v roce 1341 (láva Selvogshraun), katalog islandských sopek považuje za poslední epizodu tu z 10.–11. století. ^{[2, 3, 1]}

Nebezpečí

Část města Hafnarfjörður stojí na lávách z této soustavy. Budoucí erupce by podle katalogu nejspíš vytvořily pomalé lávové proudy a trhání půdy, které by mohly poškodit silnice včetně hlavní silnice číslo 1, elektrické vedení, parovody a rekreační středisko Bláfjöll. ^[1]

Výrazný spad popela se nečeká, dopady by zůstaly do vzdálenosti asi 30 km. Varovné příznaky nejsou známé, protože od 10. století tu žádnou erupci nikdo nepopsal; očekává se nárůst zemětřesení, zvedání povrchu a změny geotermální činnosti. ^[1]

I v klidu jsou tu tektonická zemětřesení běžná. Nejsilnější zaznamenané mělo v roce 1929 magnitudu 6,3. ^[1]

Fakta

Největší erupce: štítová sopka Heiðin há, asi 6 km³ lávy
Poslední epizoda („ohně“): 10.–11. století, asi 95 km² lávy
Nejsilnější zemětřesení: 1929, magnituda 6,3
Klid mezi epizodami: 200–1 200 let

Slovníček

sopečná soustava: na Islandu skupina sopek se společným zdrojem magmatu; obvykle ústřední sopka a dlouhý pás puklin, ze kterých může vytékat láva
štítová sopka: široká plochá sopka s mírnými svahy, kterou postupně navrší řídká čedičová láva
„ohně“ (eldar): islandské označení pro epizodu sopečné činnosti, kdy se v jedné soustavě během let či desetiletí vystřídá více erupcí
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních asi 11 700 let od konce poslední doby ledové
magmatický krb: prostor v zemské kůře, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o jedna vyšší magnituda znamená asi 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

Brennisteinsfjöll (autor Sigmundur Einarsson), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2026)
Brennisteinsfjoll, Smithsonian Global Volcanism Program
Brennisteinsfjöll, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.