Hengill

sopka – Crater rows, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Crater rows
Nadmořská výška: 803 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 150
Poloha: 64,083°, -21,416°

Hengill je sopečná soustava na jihozápadě Islandu, na místě, kde se stýkají tři pásma: dvě sopečná a jedno zemětřesné. Naposledy vybuchla asi před 1 900 lety, dnes je ale důležitá hlavně jako druhé největší vysokoteplotní geotermální pole Islandu – její teplo vyrábí elektřinu a ohřívá vodu pro hlavní město. ^{[2, 1, 4]}

Jak vypadá

Soustava je asi 60 km dlouhá a až 10 km široká. Uprostřed leží ústřední sopka Hengill – masiv vysoký 300–400 m nad okolím, s vrcholem 803 m, složený ze stolových hor a hřbetů, které vznikly erupcemi pod ledovcem. Kaldera se tu nevytvořila. ^{[1, 2, 4]}

Severovýchodní část soustavy tvoří příkop (graben) – pruh země poklesly mezi zlomy. Na jeho severozápadní straně je největší zlom Almannagjá v národním parku Þingvellir. Část příkopu zaplňuje jezero Þingvallavatn, hluboké až 114 m. ^{[1, 2]}

Příkop se stále rozevírá: pomalým plížením asi o 1 mm ročně do šířky a 3 mm do hloubky a občas skokem, kdy se pukliny naráz rozšíří o několik metrů. Lávový proud starý asi 10 000 let poklesl v průměru o 4 m za každých 1 000 let. ^[1]

Jak vznikl

Hengill leží na trojném bodě, kde se potkává Reykjaneská sopečná zóna, Západní sopečná zóna a Jihoislandská zemětřesná zóna. Proto se tu kříží dva druhy pohybu: v severovýchodní části se kůra hlavně roztahuje, v jihozápadní se navíc posouvá do stran. ^{[2, 1]}

Sopečnou historii soustavy lze sledovat asi 200 000 let nazpět, většina hornin vznikla během poslední doby ledové. Převažuje čedič, uvnitř ústřední sopky jsou ale i andezit a ryolit – podle katalogu islandských sopek je to znamení, že pod ní kdysi byl mělký magmatický krb, který už ztuhl. ^[1]

Erupce

Za posledních asi 11 500 let tu proběhlo devět erupcí. Na začátku tohoto období vznikly u jihozápadního konce soustavy malé štítové sopky; největší z nich, Selvogsheiði, je stará asi 10 000 let a má objem snad 3 km³. Pozdější erupce probíhaly na dlouhých puklinách a jejich lávy pokryly nejvýš kolem 30 km². ^[1]

Nejmladší erupce proběhla asi před 1 900 lety (GVP ji klade asi do roku 150). Puklina se tehdy protáhla až do jezera Þingvallavatn, kde výbuchy při setkání magmatu s vodou nasypaly ostrov Sandey ze dvou spojených prstenců sopečného popela. Popel pokryl asi 70 km² vrstvou silnou alespoň 1 cm. ^{[1, 2]}

Délku této pukliny uvádí katalog islandských sopek na různých místech jako 27 nebo 30 km. Předposlední erupce před asi 5 800 lety vytvořila na místě, kde láva vtekla do jezera, krátery vzniklé výbuchy páry. ^[1]

Dřív se myslelo, že erupce v oblasti Hellisheiði kolem roku 1000, v době zasedání islandského sněmu, patřila Hengillu. Dnes se ví, že její kráter leží asi 5 km odtud v sousední soustavě Brennisteinsfjöll. ^[2]

Roztržení v roce 1789

Jediná popsaná událost z historické doby je z roku 1789. Magma tehdy pod zemí pronikalo z ohniska pod Hengillem k severovýchodu, otevíraly se pukliny a pohybovaly zlomy, ale na povrch láva nevytekla. Událost popsal očitý svědek. ^[1]

Teplo pro Reykjavík

Geotermální činnost pokrývá přes 50 km². Dvě největší pole leží severovýchodně a jihozápadně od masivu: Nesjavellir a Hellisheiði. Obě patří k hlavním zdrojům geotermální energie pro Reykjavík. ^{[1, 2]}

Podle katalogu islandských sopek elektrárny vyrábějí 420 MW elektřiny a 433 MW tepla. Čerpání páry a horké vody má i vedlejší účinky: povrch mírně klesá a vtlačování použité vody zpět do země vyvolává četná malá zemětřesení, většinou slabší než magnituda 3. ^[1]

Neklid v 90. letech

V červenci 1994 začal u Hengillu neobvykle vytrvalý roj středně silných zemětřesení; studie Feigla a kolegů sleduje otřesy až do roku 1998. Nejsilnější dosáhly magnitudy 5. ^[3]

Radarová měření z družic ERS-1 a ERS-2 z let 1993–1998 ukázala, že se povrch zvedal asi o 19 mm ročně (měření z července 1993 až září 1998). Feigl a kolegové v roce 2000 vysvětlili zvedání přítokem magmatu do hloubky asi 7 km, těsně pod vrstvu křehkých hornin, ve kterých vznikají zemětřesení. Rostoucí napětí nad tímto místem podle nich otřesy spouštělo. ^[3]

Ve stejné době se na jednom 3 km dlouhém úseku zlomu mezi koncem července a začátkem září 1995 kůra posunula asi o 8 mm, a to podle autorů bez zemětřesení. Autoři to potvrdili i pozorováním v terénu. ^[3]

Nebezpečí

Erupce by ohrozila hlavně geotermální elektrárny, elektrické vedení a potrubí – lávou, trháním půdy i sopečnými plyny, které by se mohly dostat do geotermálního ložiska. Pro Reykjavík by to mohlo znamenat menší dodávky horké vody. Láva by mohla přerušit silnice a zasáhnout pastviny, farmy a vesnici. ^[1]

Láva a plyny by mohly poškodit i život v jezeře Þingvallavatn včetně ryb. Spad popela by zůstal omezený – erupce tu bývají výlevné, lávové fontány nanejvýš 100 m vysoké. ^[1]

Monitoring

Hengill patří k pečlivě sledovaným soustavám: měří se zemětřesení, pohyby povrchu i změny fumarol a horkých pramenů. Katalog islandských sopek upozorňuje, že zemětřesení vyvolaná těžbou tepla by mohla zakrýt první příznaky skutečného sopečného neklidu. Očekávanými příznaky by bylo zvedání ústřední sopky a nárůst zemětřesné a geotermální činnosti. ^[1]

Fakta

Holocenní erupce: 9, poslední asi před 1 900 lety
Roztržení bez erupce: 1789
Zvedání 1993–1998: asi 19 mm za rok, zdroj v hloubce asi 7 km
Geotermální elektrárny: Nesjavellir, Hellisheiði
Výkon (podle katalogu): 420 MW elektřiny, 433 MW tepla

Slovníček

sopečná soustava: na Islandu skupina sopek se společným zdrojem magmatu; obvykle ústřední sopka a dlouhý pás puklin, ze kterých může vytékat láva
příkop (graben): pruh zemské kůry, který poklesl mezi dvěma zlomy
trojný bod: místo, kde se potkávají tři zlomová nebo sopečná pásma
štítová sopka: široká plochá sopka s mírnými svahy, kterou postupně navrší řídká čedičová láva
geotermální energie: teplo z nitra Země, získávané z horké vody a páry z vrtů
magmatický krb: prostor v zemské kůře, kde se hromadí roztavená hornina (magma)
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
magnituda: číslo vyjadřující sílu zemětřesení; o jedna vyšší magnituda znamená asi 32krát víc uvolněné energie

Zdroje

Hengill (autor Kristján Sæmundsson), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2019)
Hengill, Smithsonian Global Volcanism Program
Feigl, K. L., Gasperi, J., Sigmundsson, F., Rigo, A.: Crustal deformation near Hengill volcano, Iceland 1993–1998: Coupling between magmatic activity and faulting inferred from elastic modeling of satellite radar interferograms. Journal of Geophysical Research 105 (2000), doi:10.1029/2000JB900209 (abstrakt), Journal of Geophysical Research (2000)
Hengill, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.