Hromundartindur

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 550 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: 64,083°, -21,333°

Hrómundartindur je malá sopečná soustava na jihozápadě Islandu, hned východně od Hengillu a jižně od jezera Þingvallavatn. Za posledních zhruba 11 000 let tu vybuchlo jen jednou a malou lávou, zato je tu živé geotermální pole s horkými prameny a fumarolami a v letech 1994–1998 se tu pod zemí hromadilo magma. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Soustava je asi 25 km dlouhá. Tvoří ji ústřední sopka, která dosahuje výšky asi 550 m, a puklinový roj – pruh trhlin a zlomů, podél kterého vystupuje magma. Krajině vévodí tindary, úzké hřbety nasypané erupcemi pod ledovcem. Ty nejstarší ledovec obrousil do oblých tvarů, mladší jsou rozeklané. ^[1]

Na jih od ústřední sopky tvoří tindary jednoduchý hřbet, na severovýchod se rozbíhají v několika řadách. Od ústřední sopky vede 4 km k severovýchodu řada výbuchových kráterů širokých 100–400 m, největší měří asi 800 m. Vznikly ještě v poslední době ledové. ^[1]

V ústřední sopce leží geotermální pole Ölkelduháls s horkými prameny, bahenními kotlíky, fumarolami a minerálními prameny. Jižní část soustavy lemuje z východu údolí Reykjadalur („Údolí kouřů“), oblíbené výletní místo. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Soustava leží v Západní sopečné zóně, nedaleko místa, kde se stýkají dvě riftové zóny a zlomové pásmo (tzv. trojný bod). Její jižní část protíná Jihoislandská zemětřesná zóna. Severovýchodní větev puklinového roje je riftového typu, kde se kůra rozestupuje, jižní větev je zlomové pásmo s trhlinami, podél kterých se kry posouvají vodorovně podél sebe. Obě větve se stýkají právě v ústřední sopce. ^{[1, 2]}

Sopečná historie sahá asi 200 000 let nazpět, do předposlední doby ledové. Převažoval čedič (tholeiit), objevuje se ale i pikrit a čedičový andezit. Podle katalogu islandských sopek tu není magmatický krb. ^[1]

Erupce

Většinu sopečných útvarů vytvořily erupce pod ledovcem v dobách ledových. Za posledních asi 11 000 let (v holocénu) je známá jediná erupce: z kráteru ve výšce asi 500 m na hoře Hrómundartindur vytekla láva o objemu asi 0,03 km³, která pokryla asi 4 km² a dotekla 4–5 km daleko. Katalog GVP uvádí, že soustava byla naposledy činná asi před 10 000 lety. ^{[1, 2]}

Láva z této erupce obsahuje hojné úlomky gabra a krystaly živce. Katalog islandských sopek to vykládá tak, že vystupující magma cestou strhlo kusy částečně ztuhlého magmatického tělesa. ^[1]

Řadu výbuchových kráterů z doby ledové možná nezpůsobila voda, ale oxid uhličitý: ten se uvolňuje, když pod dohasínající ústřední sopkou tuhne magma. Jejich vznik ale podle katalogu není zcela objasněn. ^[1]

Neklid 1994–1998

V červenci 1994 začalo pod oblastí Hengillu a Hrómundartinduru období zvýšené zemětřesné činnosti, které trvalo do roku 1998. Podle katalogu islandských sopek proběhlo přes 90 000 drobných zemětřesení, podle přehledu britského střediska COMET přes 80 000. Zároveň se zvedal povrch a zesílila činnost fumarol a horkých pramenů. ^{[1, 3]}

Clifton a kolegové v roce 2002 zjistili z měření GPS, nivelace a radarových snímků z družic, že se povrch mezi soustavami Hrómundartindur a Grensdalur zvedal nejvýš o 2 cm ročně. Období vyvrcholilo zemětřeseními o lokální magnitudě 5,1 (4. června 1998) a 5 (13. listopadu 1998). Většina projevů na povrchu – otevřené trhliny v půdě, rozpukané lávové proudy, skalní řícení a sesuvy – vznikla při červnovém zemětřesení, převážně podél starších zlomů nebo v jejich blízkosti. ^[4]

Katalog islandských sopek popisuje zdroj zvedání v hloubce 7 ± 1 km jako malý průnik magmatu do kůry. Zvedání zasáhlo území o poloměru přes 5 km. ^[1]

Kde přesně se magma hromadilo, se studie liší. Starší měření nivelací a GPS (Sigmundsson a kol.) kladla zdroj do hloubky asi 6,5 km pod soustavu Hrómundartindur, radarová studie Feigla a kolegů z roku 2000 do hloubky asi 7 km na severozápadní okraj sousední soustavy Grensdalur. ^[3]

Podle katalogu islandských sopek se podobné epizody bez erupce opakují asi po 30 letech – dvě proběhly už dřív ve 20. století. Taková epizoda by mohla vést k erupci, kdyby se zdroj tlaku postupně přibližoval k povrchu. ^[1]

Nebezpečí

Případná erupce by byla podle katalogu islandských sopek nejspíš malá a výlevná, s lávovými fontánami nanejvýš 100 m vysokými. Láva by mohla poškodit hlavně letní pastviny; ve větší vzdálenosti než 30 km se žádné dopady nečekají. Soustava se sleduje v rámci dozoru nad sousedním Hengillem – měří zemětřesení, pohyby povrchu i změny fumarol a pramenů. ^[1]

Fakta

Holocenní erupce: 1, asi před 10 000–11 000 lety
Nejdelší lávový proud: 4–5 km, asi 0,03 km³
Neklid bez erupce: 1994–1998, desítky tisíc mikrozemětřesení
Zvedání povrchu 1994–1998: nejvýš asi 2 cm za rok
Geotermální pole: Ölkelduháls

Slovníček

sopečná soustava: na Islandu skupina sopek a trhlin, které sdílejí společný přívod magmatu; obvykle ji tvoří ústřední sopka a puklinový roj
ústřední sopka: nejčinnější část sopečné soustavy, kde magma vystupuje opakovaně na stejném místě; často nese geotermální pole
puklinový roj: dlouhý pruh rovnoběžných trhlin a zlomů, podél kterého se zemská kůra rozestupuje a může vystoupit magma
tindar: úzký hřbet ze sopečných úlomků a polštářové lávy, který vznikl erupcí z pukliny pod ledovcem
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové
pikrit: druh čediče velmi bohatý na zelený minerál olivín
gabro: hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím čedičového magmatu hluboko pod povrchem

Zdroje

Hrómundartindur (autor Kristján Sæmundsson), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2019)
Hromundartindur, Smithsonian Global Volcanism Program
Hrómundartindur – Volcanic and Magmatic Deformation Portal, COMET (Centre for the Observation and Modelling of Earthquakes, Volcanoes and Tectonics)
Clifton, A. E., Sigmundsson, F., Feigl, K. L., Guðmundsson, G., Árnadóttir, Th.: Surface effects of faulting and deformation resulting from magma accumulation at the Hengill triple junction, SW Iceland, 1994–1998. Journal of Volcanology and Geothermal Research 115 (2002), 233–255, doi:10.1016/S0377-0273(01)00319-5 (abstrakt), Journal of Volcanology and Geothermal Research (2002)

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.