Grimsnes

sopka – Volcanic field, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Volcanic field

Nadmořská výška

200 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

3 500 př. n. l.

Poloha

64,050°, -20,883°

Grímsnes je jedna z nejmenších a nejméně činných sopečných soustav Islandu, jihovýchodně od jezera Þingvallavatn. Tvoří ji řady malých struskových kuželů a lávové pole, které vzniklo v rané části holocénu; naposledy tu soptilo před několika tisíci lety. Patří k ní známý kráter Kerið s jezírkem na dně. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Soustava je asi 12 km dlouhá; její šířku katalog islandských sopek uvádí na různých místech jako 5 nebo 7 km. Tvoří ji krátké sopečné pukliny, každá s jedním struskovým kuželem nebo krátkou řadou kuželů, protažené od jihozápadu k severovýchodu. Nejvyšší kužel sahá do výšky asi 200 m. ^[1]

Lávy pokrývají asi 54 km², většinou v nadmořské výšce 20–100 m. Pole lemují dvě velké řeky, Hvítá a Sog. Na severovýchodním konci soustavy je slabá nízkoteplotní geotermální činnost. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Grímsnes leží na východním okraji Západní sopečné zóny, asi o 15–20 km východněji než řada sopečných soustav, které se táhnou přes poloostrov Reykjanes. Nemá pořádně vyvinutou ústřední sopku: chybí tu vysokoteplotní geotermální pole i světlé, na křemík bohaté horniny. Katalog islandských sopek ji proto popisuje jako soustavu v zárodku. ^{[2, 1]}

Všechny erupce vynesly čedič (olivinický tholeiit). Ve strusce z několika kráterů se našly přetavené úlomky světlých, na křemík bohatých hornin a v kráterech Seyðishólar úlomky gabra. Ukazují, že pod Grímsnesem leží utuhlá magmatická tělesa. Magmatický krb tu podle katalogu není. ^[1]

Erupce

Lávy vytekly z dvanácti krátkých úseků puklin, dlouhých 0,1–0,8 km. Kolik to bylo erupcí, není jisté, protože více úseků mohlo patřit k jedné erupci. Celkový objem všech láv je asi 1,2 km³, největší jednotlivý proud, z kužele Kerhóll, má asi 0,36 km³. ^[1]

Radiouhlíkové datování uhlíků pod lávami ukázalo stáří asi 9 500 let (Seyðishólar), 8 200 let (Borgarhólar) a 7 050 let (Kerhóll). Dřív se myslelo, že všechny erupce proběhly v krátkém období asi před 6 500 až 5 500 lety; datování ale ukázalo, že některé lávy jsou podstatně starší. ^{[1, 2]}

Podle katalogu islandských sopek tu naposledy soptilo asi před 7 000 lety. Katalog GVP klade nejmladší erupci, z kuželů Kálfshólar, asi do roku 3500 př. n. l., tedy zhruba před 5 500 lety. ^{[1, 2]}

Jediná erupce, která rozhodila sopečný materiál i mimo lávové pole, vytvořila kužele Seyðishólar asi před 9 500 lety. Strusky vyvrhla asi 0,15 km³ a skoro polovinu z toho tvoří sám kužel, silný až 100 m. Ještě 6 km od kráteru je vrstva strusky silná 10 cm. ^{[1, 2]}

Kráter Kerið

Kerið je eliptický kráter o rozměrech asi 180 × 280 m na severním konci kráterové řady Tjarnarhólar. Na jeho dně leží jezírko velké asi 60 × 100 m. Podle anglické Wikipedie je kráter hluboký asi 55 m a hloubka jezírka se mění s hladinou podzemní vody od 6 do 14 m. ^{[2, 3]}

Podle anglické Wikipedie vznikl Kerið výbuchem (jde o tzv. maar) a jeho stáří se podle různých zdrojů odhaduje na 6 420 až 9 000 let. Leží na trase Zlatého okruhu a od roku 2023 patří soukromé společnosti. ^[3]

Nebezpečí

Lávové pole Grímsnesu je oblíbená rekreační oblast a stojí na něm mnoho letních chat, někdy blízko sopečných puklin. Kdyby se soustava probudila, i malý lávový proud by mohl ohrozit lidi, chaty a silnice. Oblast je pokrytá seismickou sítí Islandského meteorologického úřadu; zemětřesení jsou tu vzácná a souvisejí hlavně s Jihoislandskou zemětřesnou zónou. ^[1]

Fakta

Poslední erupce (katalog islandských sopek)

asi před 7 000 lety

Místa erupcí

12 krátkých puklin se struskovými kužely

Lávové pole

54 km², celkem asi 1,2 km³

Největší erupce strusky

Seyðishólar, asi před 9 500 lety, 0,15 km³

Kráter Kerið

asi 180 × 280 m, s jezírkem na dně

Slovníček

sopečná soustava

na Islandu skupina sopek a trhlin, které sdílejí společný přívod magmatu; obvykle ji tvoří ústřední sopka a puklinový roj

ústřední sopka

nejčinnější část sopečné soustavy, kde magma vystupuje opakovaně na stejném místě; často nese geotermální pole

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých kousků ztuhlé lávy (strusky), které vyhazuje erupce

holocén

nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové

olivinický tholeiit

nejběžnější druh islandského čediče, obsahuje zelený minerál olivín

radiouhlíkové datování

určení stáří zbytků rostlin nebo dřeva podle rozpadu radioaktivního uhlíku ¹⁴C

maar

kráter vyhloubený výbuchem, když se magma setká s podzemní vodou

gabro

hrubozrnná hornina, která vzniká pomalým utuhnutím čedičového magmatu hluboko pod povrchem

Zdroje

1. Grímsnes (autoři Sveinn Jakobsson, Guðrún Larsen), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes
2. Grimsnes, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Kerið, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.