Hofsjokull

sopka – Fissure vent(s), Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: 1 765 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poloha: 64,833°, -18,766°

Hofsjökull je největší ústřední sopka Islandu, skrytá pod stejnojmenným ledovcem uprostřed ostrova. Pod ledem silným přes 700 m má kalderu. Erupce tu jsou vzácné – známé jsou jen malé až středně velké čedičové lávové proudy, u ledovce staré několik tisíc let. K soustavě patří i pohoří Kerlingarfjöll s jedním z nejsilnějších fumarolových polí Islandu. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopečná soustava je asi 90 km dlouhá a až 35 km široká. Jejím jádrem je ústřední sopka Hofsjökull – štítovitý masiv o průměru 20–30 km, který skoro celý pokrývá ledovec o rozloze 890 km². Z ledu vyčnívá jen pár skalních vrcholků (nunataků), většinou z ryolitu. ^[1]

Mapování podloží ledovce odhalilo v západní části sopky kalderu širokou 7–8 km. Její okraje sahají do výšky až 1 650 m, dno leží asi v 1 000 m a led v ní je silný přes 700 m. GVP v souhrnu uvádí rozměry kaldery asi 7 × 11 km. ^{[1, 2]}

Na jihozápadní větvi soustavy leží Kerlingarfjöll, rozeklané pohoří vysoké až 1 477 m, rozbrázděné ledovci. Je to druhá, dnes spící ústřední sopka soustavy. Většina jeho hornin – čedičových i ryolitových – vznikla erupcemi pod ledem během posledních 350 000 let; některé vyšší vrcholy jsou světlé ryolitové stolové hory. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Hofsjökull leží na neobvyklém místě mezi dvěma hlavními pásmy, kde se Island roztahuje: na západě končí Západní sopečná zóna, na východě začíná Východní a Severní sopečná zóna. Soustava tvoří severní okraj mikrodesky Hreppar – malé kry, která leží mezi oběma pásmy. ^{[1, 2]}

Ačkoli leží v oblasti islandské horké skvrny, patří Hofsjökull k málo činným soustavám. Starší ryolity na vrcholu Arnarfell u jihovýchodního okraje ledovce možná patří k ještě starší, víc rozrušené sopce s vlastní kalderou. ^[1]

Erupce

Na okrajích ledovce leží šest čedičových lávových proudů z holocénu. Pět menších možná pochází ze čtyř samostatných erupcí, nejspíš na svazích sopky. Největší z nich, Háölduhraun, sahá 15 km od okraje ledovce a pokrývá asi 16 km². Jejich zdroje jsou pod ledem a stáří není známé; podle katalogu islandských sopek jsou staré několik tisíc let a vytekly v době, kdy byl ledovec menší. Dnešní ledovec se začal tvořit před 2 000–3 000 lety. ^[1]

Největší láva soustavy, Illahraun, vytekla z 3–4 km dlouhé pukliny poblíž Kerlingarfjöll. Pokrývá přes 37 km², dotekla asi 20 km daleko a její objem se odhaduje na 0,3–0,4 km³. Chemicky se liší od hornin Kerlingarfjöll, proto se řadí k puklinovému roji Hofsjökullu. V samotném Kerlingarfjöll není známá žádná erupce z holocénu. ^[1]

Žádná vrstva sopečného popela z holocénu se Hofsjökullu přiřadit nedala a katalog GVP tu neuvádí žádnou datovanou erupci. ^{[1, 2]}

Kerlingarfjöll

Uprostřed Kerlingarfjöll je mohutné vysokoteplotní geotermální pole s parními otvory a fumarolami; GVP ho označuje za nejsilnější fumarolovou činnost na Islandu. Minerály z horkých pramenů barví půdu do žluta, červena a zelena. ^{[2, 3]}

Oblast bývala známá letním lyžařským střediskem, které bylo v roce 2000 zrušeno; od té doby tu funguje horské středisko s ubytováním a stravováním. V březnu 2017 se podle anglické Wikipedie oznámilo, že pohoří a jeho geotermální oblast na ploše 367 km² budou chráněny jako přírodní rezervace. ^[3]

Co o něm dnes víme

O Hofsjökullu se kvůli ledu ví málo – vše o jeho erupcích pochází z lávových proudů mimo ledovec. Zemětřesení jsou řídká, několik ročně; během asi 15 let před vydáním katalogu islandských sopek se objevily roje několika desítek otřesů o magnitudě 1 až 2,5. ^[1]

Pod ledovcem je slabá geotermální činnost. V srpnu 2013 se na ledovci vytvořil malý ledový kotel a v řekách tekoucích na sever se zvýšil průtok, možná s podílem geotermální vody. Podle katalogu by vznik ledových kotlů mohl patřit k příznakům probuzení sopky. ^[1]

Nebezpečí

Všechny známé erupce z holocénu byly čedičové a malé až středně velké. Kdyby ale sopka vybuchla pod ledem, mohla by být výbušná – přispívá k tomu i přítomnost ryolitu – a po erupci by nejspíš následovala ledovcová povodeň. Zbytky takových povodní se v hlavních řekách z Hofsjökullu zatím nenašly. ^[1]

Fakta

Ledovec Hofsjökull: 890 km², v kaldeře přes 700 m ledu
Kaldera: 7–8 km široká, asi 30 km²
Největší láva: Illahraun, přes 37 km², asi 20 km dlouhá
Ledový kotel: srpen 2013
Kerlingarfjöll: spící ústřední sopka, 1 477 m

Slovníček

sopečná soustava: na Islandu skupina sopek a trhlin, které sdílejí společný přívod magmatu; obvykle ji tvoří ústřední sopka a puklinový roj
ústřední sopka: nejčinnější část sopečné soustavy, kde magma vystupuje opakovaně na stejném místě; často nese geotermální pole
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zhroutí povrch nad vyprázdněným magmatickým krbem
nunatak: skalní vrchol, který vyčnívá z ledovce
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá a erupce bývají výbušné
stolová hora (tuya): sopka s plochým vrcholem a strmými svahy, která vyrostla erupcí pod ledovcem a nakonec prorazila na povrch
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
holocén: nejmladší období dějin Země, posledních zhruba 11 700 let od konce poslední doby ledové
ledový kotel: mísovitá propadlina na povrchu ledovce nad místem, kde led zespodu taje sopečným nebo geotermálním teplem
ledovcová povodeň (jökulhlaup): náhlá velká povodeň z vody, kterou pod ledovcem roztaví sopečná erupce nebo geotermální teplo

Zdroje

Hofsjökull (autor Karl Grönvold), Catalogue of Icelandic Volcanoes, Catalogue of Icelandic Volcanoes (2019)
Hofsjokull, Smithsonian Global Volcanism Program
Kerlingarfjöll, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.