Kverkfjoll

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 930 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

1968

Poloha

64,653°, -16,647°

Kverkfjöll je velká sopka na severním okraji ledovce Vatnajökull na Islandu, zčásti skrytá pod ledem. Na vrcholu má dvě kaldery vyplněné ledem a u nich mohutnou geotermální oblast. Kdy naposledy opravdu vybuchla, se odborné katalogy neshodují. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka tvoří masiv s plochým vrcholem, který se zvedá asi 900–1 000 m nad okolní krajinu. Nese dvě protáhlé kaldery (velké propadliny) o ploše 30 a 38 km², obě nejvýš 9 km dlouhé a asi 400 m hluboké. Led v nich je silný přes 350 m. Okraj severní kaldery dosahuje 1 933 m n. m.; průsmykem na sever z ní stéká ledovcový splaz Kverkjökull. ^[1]

Od sopky se k severoseverovýchodu táhne roj trhlin (pás souběžných puklin a zlomů) dlouhý podle islandského katalogu sopek asi 130 km, podle GVP lze sledovat 60 km. Mladé erupce se ale soustředily jen na jeho nejjižnějších asi 30 km. Na sever od sopky vybíhá z ledovce několik hřbetů z polštářových láv a hyaloklastitu – hornin, které vznikly při erupcích pod ledem v dobách ledových. ^{[1, 2]}

U západního okraje severní kaldery leží rozsáhlá geotermální oblast. Teplo z ní udržuje dvě jezera hrazená ledem; východní z nich, Gengissig, se občas náhle vyprázdní a voda odteče malou ledovcovou povodní. Na okraji ledovce jsou ledové jeskyně a z oblasti Kverkfjöll pochází většina vody řeky Jökulsá á Fjöllum. ^{[1, 4]}

Erupce

V holocénu (posledních asi 11 700 let) se střídaly dva druhy erupcí. Pod ledem čedičové magma explodovalo při styku s vodou a rozhodilo popel i za okraj ledovce; v půdách kolem se našlo nejméně 18 takových vrstev. Protože se uchová jen asi každá čtvrtá vrstva, mohlo jich být přes 70. Na trhlinách mimo led naopak klidně vytékala čedičová láva. ^[1]

Činnost sopky kolísá. Mezi 6 000 a 5 000 lety před současností mohlo dojít až ke 30 erupcím za tisíc let, v posledním tisíciletí podle islandského katalogu žádná. Poslední výbušná erupce pod ledem proběhla asi před 1 400 lety, poslední láva vytekla z trhliny asi před 1 300 lety a pokryla kolem 20 km². ^[1]

Největší jistě zdejší lávový proud, Kverkfjallahraun, pokrývá asi 80 km² a dotekl 12–15 km od trhliny. Ještě větší, asi 8 000 let starý proud Krepputunguhraun o objemu kolem 7 km³ se někdy přičítá Kverkfjöll, většinou však sousední sopce Bárðarbunga. Při erupci Biskupsfell před 4 000–5 000 lety tryskaly lávové fontány tak prudce, že roztavené cáry dopadaly přes 1 km daleko. ^[1]

Zdroje se rozcházejí v hodnocení posledních staletí. Katalog GVP vede jako potvrzené malé erupce pod ledem v letech 1655, 1729 (dvakrát), 1929, 1959 a 1968, všechny se sopečným indexem VEI 0–1, a dodává, že několik dalších historických erupcí, dříve připisovaných Kverkfjöll, se dnes přičítá Bárðarbungě. Islandský katalog sopek naopak píše, že z posledních 1 300 let žádná erupce známa není, a od roku 1959 uvádí jen tři potvrzené parní (freatické) výbuchy. Anglická Wikipedie tyto události označuje za možná hydrotermální. ^{[2, 1, 4]}

Největší známá vrstva popela, která mohla pocházet z Kverkfjöll, je asi 27 000 let stará tefra Fugloyarbanki. Má složení odpovídající této soustavě a našla se v mořských vrtech u Faerských ostrovů, v severním Atlantiku i v ledovém vrtu NorthGRIP v Grónsku. ^[1]

Co o něm dnes víme

Dne 15. srpna 2013 se jezero Gengissig vyprázdnilo a jeho hladina klesla asi o 30 m. Pokles tlaku na dno spustil následující den několik parních výbuchů, které trvaly 40–50 sekund. Vyvrhly asi 10 000 m³ přeměněných jezerních usazenin a sopečného materiálu, který pokryl asi 0,3 km² a dolétl až 1 km severně od jezera. ^[3]

Mezinárodní tým (první autor Cristian Montanaro) tyto výbuchy rozebral v článku z roku 2016: spojil terénní práci, laboratorní pokusy, výpočty energie a záznamy seismometrů. Určil, že úlomky vylétaly rychlostí 40–50 m/s, a odhadl, že asi 30 % dostupného tepla se přeměnilo na mechanickou energii výbuchu. ^[3]

Měření tíže ukazují pod jižní kalderou hustý útvar o objemu 200–300 km³ ve svrchní kůře, vykládaný jako ztuhlé magmatické intruze. Zemětřesení jsou slabá, ale stálá a soustředí se pod severní kalderu; jejich povaha podle islandského katalogu ukazuje spíš na odčerpávání tepla geotermální soustavou než na pohyb magmatu. ^[1]

V letech 2007–2008 se u hory Upptyppingar, 40–50 km severovýchodně od sopky, objevil roj zemětřesení v hloubce 14–22 km provázený pohybem povrchu. Vědci ho vyložili jako vniknutí magmatické žíly o objemu 0,04–0,05 km³; podle katalogu k tomu mohl přispět úbytek ledovce Vatnajökull, který odlehčuje zemskou kůru. ^[1]

Nebezpečí

Do 30 km od sopky nikdo trvale nežije. Hlavní nebezpečí představuje spad popela a ledovcové povodně (jökulhlaupy), které mohou zasáhnout vysočinu hojně navštěvovanou turisty, dosáhnout až do obydlených oblastí a poškodit mosty včetně hlavní islandské silnice č. 1. Při erupci na trhlinách hrozí i lávové proudy. ^[1]

Fakta

Kaldery

dvě, 30 a 38 km², asi 400 m hluboké

Tloušťka ledu v kalderách

přes 350 m

Erupce pod ledem v holocénu

nejméně 18, možná přes 70

Poslední láva z trhliny

asi před 1 300 lety, kolem 20 km²

Parní výbuchy Gengissig

15. 8. 2013, asi 10 000 m³ materiálu

Nejstarší vzdálený popel

Fugloyarbanki, asi 27 000 let

Slovníček

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněným zásobníkem magmatu

roj trhlin

pás souběžných puklin a zlomů vybíhající od islandské sopky, kudy může magma pronikat k povrchu

hyaloklastit

hornina z úlomků sopečného skla, která vznikne, když láva vytéká pod ledem nebo vodou a prudce chladne

polštářová láva

láva ztuhlá pod vodou nebo ledem do oblých bochníků připomínajících polštáře

holocén

dnešní geologická doba, začala asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové

jökulhlaup

islandský výraz pro náhlou povodeň z ledovce, často vyvolanou sopečným teplem pod ledem

freatický (parní) výbuch

exploze přehřáté vody a páry v podzemí, při které nevystupuje nové magma

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 (klidné vylévání lávy) do 8 (největší známé erupce)

magmatická žíla

tenká deska magmatu, které se protlačí puklinou v zemské kůře

Zdroje

1. Larsen, G., Guðmundsson, M. T.: Kverkfjöll. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
2. Kverkfjoll, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Montanaro, C. a kol.: Multidisciplinary constraints of hydrothermal explosions based on the 2013 Gengissig lake events, Kverkfjöll volcano, Iceland. Earth and Planetary Science Letters 434 (2016), 308–319, doi:10.1016/j.epsl.2015.11.043 (záznam s abstraktem), Earth and Planetary Science Letters (2016)
4. Kverkfjöll, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.