Fremrinamar

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Stratovolcano
Nadmořská výška: 970 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 1 200 př. n. l.
Poloha: 65,416°, -16,666°

Fremrinámar (také Fremrinámur) je sopečná soustava ve vnitrozemí severovýchodního Islandu, mezi sopkou Askja a jezerem Mývatn. Tvoří ji široký lávový štít a pás trhlin dlouhý asi 130 km, který sahá až k severnímu pobřeží. Naposledy soptila asi před 3 000 lety. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Soustava leží v aktivní riftové zóně – pásmu, kde se zemská kůra rozestupuje – a patří k Severní sopečné zóně Islandu. Je dlouhá asi 130 km a široká 10–12 km. Na jihu má centrální vulkán – místo, kde se soustředí nejvíc erupcí, vyskytují se kyselé horniny a geotermální projevy –, kaldera se tu ale nevytvořila. ^[1]

Na nejsevernějších 60 km v holocénu (posledních asi 11 700 let) žádná láva nevytekla. Zlomy tam ale byly v pohybu, což ukazuje, že magmatické žíly se pod povrchem prodíraly po celé délce soustavy. Soustava zároveň tvoří východní hranici zlomového pásma Tjörnes, kde se kůra posouvá do strany. ^[1]

Jak vypadá

Centrální vulkán a nejbližší část pásu trhlin tvoří protáhlý lávový štít ve výšce 500–800 m. Nad něj se zvedají stolové hory a hřbety z dob ledových, nejvyšší až 970 m. Ve výšce 800–900 m leží geotermální pole s fumarolami (otvory, z nichž unikají horké plyny). Povrchové vody je tu málo. ^[1]

Severní část soustavy protíná ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum, která si při povodních v holocénu vyhloubila kaňony. Nejsevernější úsek prochází krajem Axarfjörður, kde žije asi 200 lidí. ^[1]

Erupce

Po době ledové soptila soustava ve dvou obdobích. V prvním, krátce po ústupu ledovců, vznikl jižně od centrálního vulkánu lávový štít Kerlingardyngja o objemu asi 5 km³ – největší známá erupce soustavy, která trvala nejspíš 5–10 let. Druhé období trvalo asi 2 000 let a skončilo před zhruba 3 000 lety. ^[1]

Ve druhém období vznikl asi před 4 000 lety lávový štít Ketildyngja o objemu kolem 4 km³; jeho láva pokrývá asi 300 km² a nejdelší proud měří 75 km. Podle GVP vytvořil starší lávový proud z Ketildyngji (Laxárhraun) asi před 3 800 lety pánev, v níž leží jezero Mývatn. ^{[1, 2]}

Největší erupce z trhliny proběhla asi před 3 200 lety a vytvořila lávové pole Búrfellshraun o rozloze kolem 75 km² a objemu přes 1 km³; trvala nejspíš několik měsíců. GVP ji uvádí jako poslední erupci soustavy, islandský katalog sopek ale zmiňuje ještě menší, asi 3 000 let starý proud o rozloze 3–4 km². ^{[1, 2]}

Nebezpečí

Podle islandského katalogu sopek (2019) je Fremrinámar v klidu a neznepokojuje. Seismická síť na severovýchodě Islandu a radarová měření z družic (InSAR) by případný neklid zachytily. Jižní část soustavy uvolnila napětí v roce 1875 při rozestupování kůry a erupcích sousední Askje; podle katalogu nejspíš uplyne ještě dalších asi sto let, než se napětí nahromadí natolik, aby přišla nová epizoda rozestupování, a ta nemusí vést k erupci. ^[1]

Lávové proudy by mohly zničit letní pastviny, zasáhnout venkovská sídla, silnice a elektrická vedení a v krajním případě natéct do jižní části jezera Mývatn. V blízkosti erupce by zdraví ohrožovaly i sopečné plyny. ^[1]

Fakta

Délka soustavy: asi 130 km
Největší erupce: štít Kerlingardyngja, asi 5 km³, raný holocén
Štít Ketildyngja: asi 4 km³, asi před 4 000 lety
Lávové pole Búrfellshraun: asi 75 km², přes 1 km³

Slovníček

centrální vulkán: hlavní sopečná stavba islandské sopečné soustavy, kde se soustředí erupce; kolem ní se táhnou roje trhlin
lávový štít: plochá, široká sopka z řídké čedičové lávy, která vytékala dlouho z jednoho průduchu
holocén: dnešní geologická doba, začala asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové
magmatická žíla: tenká deska magmatu, které se protlačí puklinou v zemské kůře
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
InSAR: radarová měření z družic, která odhalí i centimetrové zdvihy a poklesy zemského povrchu
riftová zóna: pásmo, kde se zemská kůra roztahuje a trhá; na Islandu se tu od sebe vzdalují dvě litosférické desky

Zdroje

Sæmundsson, K.: Fremrinámar. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
Fremrinamar, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.