Heidarspordar

sopka – Fissure vent, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent
Nadmořská výška: 490 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 300 př. n. l.
Poloha: 65,583°, -16,817°

Heiðarsporðar je malá, teprve se rodící sopečná soustava u jezera Mývatn na severovýchodě Islandu. Asi před 2 200 lety z ní vytekl obrovský lávový proud, který zaplavil většinu tehdejšího jezera, dotekl až k moři a vytvořil tisíce pseudokráterů. Dnešní podoba jezera Mývatn je hlavně jeho dílem. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Soustava je dlouhá jen asi 22 km a leží v Severní sopečné zóně Islandu, v místě, kde se překrývají pásy trhlin dvou sousedních soustav: na jihu Fremrinámar, na severu Krafla. Islandský katalog sopek ji označuje za zárodečnou: centrální vulkán se tu teprve začíná vyvíjet a geotermální soustava zatím nevznikla. ^{[1, 3]}

Páteří soustavy je hřbet Heiðarsporðar, asi 15 km dlouhý a 1–2 km široký, složený hlavně z mladých lávových proudů. Uprostřed je mírné návrší s kupou polštářové lávy, popelovým prstencem Lúdent a krátkým tlustým proudem dacitu (lávy bohaté na křemík). Na jihu se zvedají stolové hory z dob ledových, nejvyšší až 1 222 m. ^[1]

Erupce

V holocénu (posledních asi 11 700 let) tu soptilo ve dvou obdobích, oddělených více než 8 000 lety. První začalo krátce po roztátí ledovců asi před 11 000 lety: nejdřív explozivní erupce při styku magmatu s vodou vytvořila popelový prstenec Lúdent, pak z několika řad kráterů vytékal čedičový andezit a nakonec i dacit. Toto období trvalo s přestávkami nejspíš asi 1 000 let. ^[1]

Druhé období přišlo asi před 2 200 lety. Na trhlině dlouhé 17 km, asi 1 km západně od hřbetu, proběhly nejspíš tři erupce; první dvě byly malé, třetí vylila většinu lávy a trvala týdny až měsíce. Ve stejné době se rozestupovala kůra i v sousední soustavě Krafla na stejném pásu zlomů. ^[1]

Láva, nazývaná mladší laxárská (Laxárhraun yngra), vytekla z řady kráterů Þrengslaborgir–Lúdentsborgir asi 5 km východně od jezera Mývatn. Pokryla asi 220 km² a dotekla 60–63 km daleko až k moři na severním pobřeží. Odhady objemu se liší: islandský katalog sopek uvádí 2,5 km³, studie z roku 2018 podle starší práce 3,7 km³. Radiokarbonové stáří je 2 180 ± 34 let. ^{[2, 1]}

Pseudokrátery u Mývatnu

Láva tekla přes tehdejší jezero Mývatn, dolů úzkou soutěskou řeky Laxá (Laxárdalur) a pak širokým údolím Aðaldalur s mokřady a řekami. Všude, kde se dostala na vodu nebo podmáčené usazeniny, se voda pod ní prudce přeměnila v páru a ta lávu roztrhala. Vzniklo tak přes 6 500 pseudokráterů. V dolní části Aðaldaluru, kde byla voda rozptýlená v usazeninách, se navíc vytvořilo přes 3 000 drobných komínků (hornit). ^[2]

Pseudokrátery (odborně kužely bez kořenů) vypadají jako malé sopky, nemají ale spojení s magmatem v hloubce – vznikly jen na povrchu lávového proudu. Nejznámější a nejpřístupnější skupina leží u Skútustaðir; pseudokrátery u Mývatnu jsou dnes chráněné. ^[2]

Mezi trhlinou a jezerem leží Dimmuborgir („temné hrady“), bludiště lávových pilířů, zřícených desek a lávových tunelů. Vědci ho vykládají jako pozůstatek místa, kde se láva hromadila a po etapách zase odtékala k jezeru. ^[2]

Erupce od základu změnila jezero Mývatn i řeku Laxá. Podle rozsivek (mikroskopických řas) v usazeninách trvalo až 700 let, než se jezero vzpamatovalo a ustálilo. Původní jezero bylo větší a hlubší než dnešní; pánev, ve které leželo, vytvořila starší laxárská láva, která asi před 3 800 lety vytekla z lávového štítu soustavy Fremrinámar. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Studie Bristolské a Islandské univerzity z roku 2018 zmapovala pseudokrátery mladší laxárské lávy pomocí podrobných výškových modelů a leteckých snímků. Zjistila, že velikost kuželů závisí na tom, kolik bylo současně lávy a vody: velké kužely vznikaly blízko trhliny a v jezeře, menší dál po proudu a v přehrazených říčních údolích. ^[2]

Kde byla voda rozptýlená v usazeninách, nedocházelo k mohutným výbuchům, ale k drobnému probublávání, které vytvořilo hornita. Rozmístění pseudokráterů kolem Mývatnu navíc prozrazuje, jak velké bylo jezero před erupcí, a naznačuje, že se jeho hladina během erupce výrazně měnila. ^[2]

Nebezpečí

Podle islandského katalogu sopek (2019) se u Heiðarsporðar zatím nezaznamenala žádná činnost a soustava není zvlášť sledována. Případná zemětřesení by ale zachytila síť, která hlídá nedalekou sopku Krafla. Nová činnost by nejspíš přišla spolu s rozestupováním kůry v Krafle a katalog ji v příštích 60–100 letech nečeká. ^[1]

Nová erupce by pravděpodobně zalila přes 100 km². Láva by mohla zničit pastviny, venkovská sídla, silnice, elektrická vedení a vodovody, zasáhnout jezero Mývatn a řeku Laxá a dál po proudu i vodní elektrárnu a letiště. ^[1]

Fakta

Poslední erupce: asi před 2 200 lety (2 180 ± 34 let)
Mladší laxárská láva: asi 220 km², 63 km dlouhá
Pseudokrátery: přes 6 500 kuželů a přes 3 000 hornit
Obnova jezera Mývatn: až 700 let
Délka soustavy: asi 22 km

Slovníček

pseudokráter (kužel bez kořenů): kužel podobný malé sopce, který vznikne, když láva přeteče přes vodu nebo mokřad a pára ji roztrhá; nemá spojení s magmatem v hloubce
hornito: malý komínek z nalepených cárů lávy na povrchu lávového proudu
centrální vulkán: hlavní sopečná stavba islandské sopečné soustavy, kde se soustředí erupce; kolem ní se táhnou roje trhlin
dacit: světlejší sopečná hornina s vysokým obsahem křemíku; její láva je hustá a teče málo
čedičový andezit: sopečná hornina na přechodu mezi čedičem a andezitem, s o něco vyšším obsahem křemíku než čedič
polštářová láva: láva ztuhlá pod vodou nebo ledem do oblých bochníků připomínajících polštáře
holocén: dnešní geologická doba, začala asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové
rozsivky: mikroskopické řasy s křemitou schránkou; jejich zbytky v usazeninách prozrazují, jak vypadalo jezero v minulosti

Zdroje

Sæmundsson, K.: Heiðarsporðar. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
Boreham, F., Cashman, K., Rust, A., Höskuldsson, Á.: Linking lava flow morphology, water availability and rootless cone formation on the Younger Laxá Lava, NE Iceland. Journal of Volcanology and Geothermal Research 364 (2018), 1–19, doi:10.1016/j.jvolgeores.2018.08.019, Journal of Volcanology and Geothermal Research (2018)
Heidarspordar, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.