Theistareykir

sopka – Shield, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde: Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions
Typ (GVP): Shield
Nadmořská výška: 563 m
Tektonické prostředí: Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)
Poslední známá erupce: 900 př. n. l.
Poloha: 65,883°, -16,967°

Þeistareykir je nejsevernější sopečná soustava na islandské pevnině, severně od jezera Mývatn. Většina jejích lávových štítů vznikla na konci poslední doby ledové, největší kolem kráteru Stóravíti má objem asi 30 km³. Naposledy soptila asi před 2 400 lety; teplo z jejího nitra dnes pohání geotermální elektrárnu. ^{[1, 2]}

Jak vznikl

Soustava leží v Severní sopečné zóně Islandu, je asi 80 km dlouhá a až 15 km široká a táhne se téměř k severu, jen asi o 10° odkloněna k východu. Její pás trhlin tvoří západní okraj dnešní sopečné zóny. Na severu se kříží se zlomovým pásmem Tjörnes, kde zlomy jako Húsavícký zlom probíhají napříč, od severozápadu k jihovýchodu. ^[1]

Centrální vulkán tu v krajině není vidět jako hora. Prozrazují ho jen kyselé horniny (ryolit) a vysokoteplotní geotermální oblast s mnoha parními průduchy a fumarolami. Islandský katalog sopek ho označuje za zárodečný. Kdysi se celá soustava popisovala jako štítová sopka Theistareykjarbunga. ^{[1, 4]}

Jak vypadá

Většina soustavy leží na plošině ve výšce 300–400 m. Krajině vládnou lávové štíty, stolové hory z dob ledových (nejvyšší kolem 800 m) a zlomy: pás trhlin tvoří výrazné příkopové údolí, jehož západní zlomy mají výškový skok přes 100 m. ^[1]

Na vrcholu největšího lávového štítu je kráter Stóravíti, 600 m široký a 140 m hluboký. Na severu se mladé lávy plynule svažují k moři, na jihu převládají starší lávy z meziledových dob pokryté morénami. ^{[1, 2]}

Erupce

Od doby, kdy z oblasti zmizel led, tu nevybuchla žádná trhlina – všechny erupce vytvořily lávové štíty z jednoho průduchu. Pět malých štítů z pikritu (čediče velmi bohatého na olivín) je starších než 12 200 let; nejstarší z nich mohou mít až 15 000 let. Před 12 000–10 000 lety pak vznikly čtyři velké štíty. ^[1]

Největší erupce, Stóravíti, proběhla před 11 000–12 000 lety. Její láva pokrývá asi 525 km², má objem kolem 30 km³ a dotekla nejméně 25 km daleko. Erupce trvala nejspíš desítky let. Na konci, když magma kleslo pod hladinu podzemní vody, voda vnikla do průduchu a parní výbuchy rozmetaly kameny až 2 km daleko. ^[1]

Z dvanácti lávových štítů jich jedenáct vzniklo v době, kdy rychle tál ledovec a zemská kůra se ještě nevyrovnala s úbytkem jeho váhy. Od té doby přišla jediná erupce, asi před 2 400 lety: vytvořila štít o rozloze kolem 28 km² s proudy dlouhými až 10 km. Lávové štíty rostou pomalu, láva z nich vytéká rychlostí 5–10 m³ za sekundu po roky, u velkých i desítky let. ^[1]

Geotermální elektrárna

Vysokoteplotní geotermální oblast uprostřed soustavy využívá elektrárna Þeistareykir o výkonu 90 MW, kterou postavila islandská státní energetická společnost Landsvirkjun. Má dva bloky po 45 MW: první byl připojen k síti v listopadu 2017, druhý byl v provozu v dubnu 2018. Je to první geotermální elektrárna, kterou Landsvirkjun postavila od začátku sama. ^{[3, 4]}

Případná erupce by ohrožovala i tuto elektrárnu: islandský katalog sopek mezi riziky uvádí zaplavení geotermálního ložiska sopečnými plyny, ucpání vrtů pronikajícím magmatem a znečištění podzemní vody. Dál by láva ničila letní pastviny a silnice a ohřátá a mineralizovaná voda v pramenech by mohla škodit vodním živočichům včetně ryb. ^[1]

Co o něm dnes víme

Seismická činnost je tu podle islandského katalogu sopek střední až vysoká, ale magmatický krb pod sopkou seismická data neukazují. Málo vyvinuté (primitivní) složení holocenních láv naznačuje, že magma přicházelo z velké hloubky a v kůře se dlouho nezdrželo. Anglická Wikipedie (stav v listopadu 2026) zmiňuje i nedávný místní zdvih půdy jako známku možné činnosti. ^{[1, 4]}

Rozestupování kůry a erupce v sousední Krafle v letech 1975–1984 uvolnily napětí, které se v severní části sopečné zóny hromadilo asi 400 let. Protože Þeistareykir nemá zásobník magmatu, potřebuje k erupci velké nahromadění napětí; katalog z roku 2019 ji proto v příštích 300–400 letech nepovažuje za pravděpodobnou. ^[1]

Fakta

Největší erupce: Stóravíti, před 11 000–12 000 lety, asi 30 km³
Kráter Stóravíti: 600 m široký, 140 m hluboký
Lávové štíty po době ledové: 12, z toho 11 před více než 10 000 lety
Geotermální elektrárna: 90 MW (2 × 45 MW), od 2017–2018
Délka soustavy: asi 80 km

Slovníček

lávový štít: plochá, široká sopka z řídké čedičové lávy, která vytékala dlouho z jednoho průduchu
centrální vulkán: hlavní sopečná stavba islandské sopečné soustavy, kde se soustředí erupce; kolem ní se táhnou roje trhlin
pikrit: tmavá sopečná hornina příbuzná čediči, velmi bohatá na zelený minerál olivín
ryolit: světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá
fumarola: otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára
příkopové údolí: protáhlá sníženina mezi zlomy, kde zemská kůra poklesla, když se roztahovala

Zdroje

Grönvold, K., Sæmundsson, K.: Þeistareykir. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
Theistareykir, Smithsonian Global Volcanism Program
Second 45 MW unit of Theistareykir geothermal power plant starts operation in Iceland, ThinkGeoEnergy (2018)
Theistareykjarbunga, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.