Esjufjoll

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 620 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

64,250°, -16,583°

Esjufjöll je málo prozkoumaná sopka skrytá pod jihovýchodní částí ledovce Vatnajökull na Islandu, severně od sopky Öræfajökull. Nad led z ní vystupují jen čtyři skalnaté hřbety. Erupce v holocénu nebyla potvrzena, ale opakované roje zemětřesení ukazují, že sopka není vyhaslá. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Sopka má průměr asi 20 km a zvedá se 1 000–1 500 m nad skalní podloží pod ledem, ale jen 500–1 000 m nad hladinu ledovce. Nejvyšším místem je zaledněný hřbet Snæhetta; islandský katalog sopek mu přisuzuje 1 745 m, GVP uvádí 1 620 m. Led je na severu silný až 800 m. ^{[1, 2]}

Z ledu vyčnívají čtyři hřbety táhnoucí se k jihovýchodu – podle anglické Wikipedie Vesturbjörg, Skálabjörg, Esjubjörg a Austurbjörg. Jsou to zbytky sopečných vrstev, mezi nimiž údolní ledovce po statisíce let vyhloubily údolí. Led kolem nich stéká do splazu Breiðamerkurjökull, který končí v ledovcové laguně Jökulsárlón. Oblast je přísnou přírodní rezervací. ^{[1, 3, 2]}

Odkryté horniny jsou většinou mírně alkalické čediče, které vznikly pod ledovcem; na východě je i trochu ryolitu. Zda má sopka kalderu, není jisté: GVP uvádí kalderu o ploše 40 km² skrytou pod ledem, islandský katalog sopek považuje mělkou kalderu na severu za nepotvrzenou. Geotermální projevy ani pás trhlin tu známy nejsou. ^{[2, 1]}

Jak vznikl

Esjufjöll leží mimo hlavní sopečné zóny Islandu, na přerušovaném pásu tří centrálních vulkánů od Öræfajökull po Snæfell, který probíhá souběžně s Východní sopečnou zónou a východně od ní. Měření ukazují, že pod severní částí masivu je hustý útvar ztuhlých magmatických intruzí, jaký bývá pod vyzrálými islandskými sopkami. ^[1]

Erupce

Jediná možná erupce je z roku 1927. Na začátku září tehdy řekou Jökulsá á Breiðamerkursandi přišla ledovcová povodeň (jökulhlaup) provázená zápachem síry a podle dobových záznamů i slabým spadem popela. Místo erupce není známo, povodeň ale ukazuje na zdroj v masivu Esjufjöll. GVP ji vede jako nejistou erupci, islandský katalog jako možnou malou výbušnou erupci. ^{[1, 2]}

Monitoring

Seismická činnost je většinou slabá, ale jednou za několik let přijde roj desítek zemětřesení až do magnituda 3. GVP zmiňuje roje z října 2002, které mohly souviset s pohybem magmatu; anglická Wikipedie uvádí další v říjnu 2010. Podle islandského katalogu sopek by případné erupci předcházela zemětřesení a zdvih, možná s předstihem i let. ^{[1, 2, 3]}

Protože je sopka pod ledem, i malá erupce by mohla vyvolat povodeň. Ta by se valila splazem Breiðamerkurjökull do lagun na jeho okraji a mohla by poškodit hlavní pobřežní silnici – nejdůležitější spojení mezi jihem a východem Islandu – a ohrozit turisty i turistická zařízení. ^[1]

Fakta

Průměr sopky

asi 20 km

Tloušťka ledu

až 800 m

Možná erupce

září 1927 (nepotvrzená)

Roje zemětřesení

jednou za několik let, až M 3

Slovníček

holocén

dnešní geologická doba, začala asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněným zásobníkem magmatu

centrální vulkán

hlavní sopečná stavba islandské sopečné soustavy, kde se soustředí erupce

jökulhlaup

islandský výraz pro náhlou povodeň z ledovce, často vyvolanou sopečným teplem pod ledem

ryolit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá

magnitudo

míra síly zemětřesení; o stupeň vyšší magnitudo znamená asi 32krát víc uvolněné energie

intruze

magma, které ztuhlo pod povrchem v zemské kůře, aniž by vybuchlo

Zdroje

1. Guðmundsson, M. T.: Esjufjöll. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
2. Esjufjoll, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Esjufjöll, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.