Snaefell

sopka – Stratovolcano, Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Kde

Iceland, Atlantic Ocean Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

1 833 m

Tektonické prostředí

Rift zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poloha

64,798°, -15,560°

Snæfell („Sněžná hora“) je s výškou 1 833 m nejvyšší sopkou Islandu mimo velké ledovce, severovýchodně od Vatnajökull. Nejméně od konce poslední doby ledové nesoptila, ale za vyhaslou se považovat nedá: mezi jejími erupcemi mohou uplynout desetitisíce let i víc. ^{[1, 2, 4]}

Jak vznikl

Snæfell leží mimo hlavní sopečné zóny, asi 45 km východně od Severní sopečné zóny, na severním konci pásu sopek, ke kterému patří i Öræfajökull a Esjufjöll. Sopečná soustava je asi 27 km dlouhá a až 12 km široká; trhliny se od hory táhnou k severovýchodu a jihozápadu do vzdálenosti 10–18 km. ^{[1, 2, 4]}

Hora vyrostla za posledních asi 400 000 let na mnohem starších horninách z doby asi před 2,4 milionu let. Celkový objem sopečných staveb soustavy je asi 48 km³ a vznikaly při erupcích pod ledem i na volném vzduchu. Horniny sahají od alkalického čediče přes dacit po ryolit. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Snæfell je vrstevnatá sopka (stratovulkán), která se zvedá asi 1 200 m nad náhorní plošinu ve výšce 600–700 m. Kaldera se tu nenašla. Vrchol kryje ledová čepička silná několik desítek metrů a na severozápadní straně z ní stékají strmé ledovce. Na úpatí vyvěrají teplé prameny. ^{[1, 2]}

Hora leží v severovýchodní části národního parku Vatnajökull, hned východně od nádrže Hálslón vodní elektrárny Kárahnjúkar. Na vrchol vedou výstupy, které podle anglické Wikipedie vyžadují zvláštní vybavení a zkušenosti. ^[4]

Erupce

Podle islandského katalogu sopek Snæfell nesoptil od konce poslední doby ledové, tedy asi 10 000 let, a žádné vrstvy popela z něj nejsou známy. GVP ale uvádí, že v půdním profilu poblíž sopky se našly čtyři holocenní vrstvy popela, jejichž složení se podobá horninám ze Snæfellu (podle práce Óladóttir a kol. z roku 2011). Kdy naposledy soptil, je tedy nejisté. ^{[1, 2]}

Co o něm dnes víme

Tým vedený vědci z Illinois State University v roce 2021 poprvé určil stáří zirkonů – drobných krystalů, které rostou v magmatu a uchovávají jeho historii – z horniny Snæfellu. Zirkony jsou staré 545 000 až 266 000 let. Rozdíl mezi stářím jejich jader a okrajů ukázal, že magma pod sopkou setrvávalo 100 000–200 000 let, mnohem déle než u jiných zkoumaných islandských sopek. ^[3]

Složení zirkonů naznačuje, že ryolit tu vznikal hlavně postupným krystalováním čedičového magmatu z pláště a starší kůra se do něj přimísila jen málo. Většinu času magma leželo chladné, téměř ztuhlé; okraje zirkonů ale ukazují pozdní ohřev, možná přívodem nového čedičového magmatu, který staré magma znovu oživil a mohl spustit erupci. ^[3]

Nebezpečí

Podle islandského katalogu sopek (2019) je Snæfell seismicky klidný a jeho povrch se nedeformuje. Katalog nevylučuje, že vyhasl, ale dosavadní znalosti to nepotvrzují. Kdyby se probudil, předcházela by erupci nejspíš zemětřesení a zdvih půdy po mnoho měsíců až let. ^[1]

Případná erupce by podle katalogu mohla přinést silný spad popela, pyroklastické proudy (žhavé laviny plynu a úlomků), menší ledovcové povodně a blesky v sopečném mraku. Ve větší vzdálenosti by popel mohl na hodiny zatemnit krajinu a narušit leteckou dopravu. ^[1]

Fakta

Stáří hory

posledních asi 400 000 let

Objem sopečných staveb

asi 48 km³

Stáří zirkonů

545 000–266 000 let

Setrvání magmatu v kůře

100 000–200 000 let

Délka sopečné soustavy

asi 27 km

Slovníček

stratovulkán

vrstevnatá sopka, kužel složený ze střídajících se vrstev lávy a sopečného popela

zirkon

odolný minerál, jehož drobné krystaly rostou v magmatu; podle rozpadu uranu v nich lze určit jejich stáří

ryolit

světlá sopečná hornina bohatá na křemík; její láva je velmi hustá

dacit

světlejší sopečná hornina s vysokým obsahem křemíku; její láva je hustá a teče málo

kaldera

velká propadlina na vrcholu sopky, vzniklá zhroucením nad vyprázdněným zásobníkem magmatu

pyroklastický proud

žhavá lavina sopečných plynů, popela a úlomků hornin, která se řítí po svahu rychlostí desítek až stovek km/h

holocén

dnešní geologická doba, začala asi před 11 700 lety po konci poslední doby ledové

Zdroje

1. Höskuldsson, Á.: Snæfell. Catalogue of Icelandic Volcanoes, Icelandic Meteorological Office, University of Iceland, Civil Protection (2019)
2. Snaefell, Smithsonian Global Volcanism Program
3. Banik, T. J. a kol.: Magmatic processes at Snæfell volcano, Iceland, constrained by zircon ages, isotopes, and trace elements. Geochemistry, Geophysics, Geosystems 22 (2021), e2020GC009255, doi:10.1029/2020GC009255 (rukopis přijatého článku), Geochemistry, Geophysics, Geosystems (2021)
4. Snæfell (Múlaþing), Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.