Gran Canaria

sopka – Fissure vent(s), Spain, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Spain, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: 1 950 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Intermediate crust (15-25 km)
Poslední známá erupce: 40
Poloha: 28,000°, -15,580°

Gran Canaria je kruhový sopečný ostrov uprostřed Kanárských ostrovů, široký asi 60 km. Většina ostrova vznikla před miliony let, na jeho severovýchodě ale vybuchovaly menší sopky ještě před zhruba 2 000 lety – a jejich erupce zasáhly i pravěké osady původních obyvatel. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Ostrov leží uvnitř litosférické desky, daleko od jejích okrajů. Asi 80 % jeho objemu vzniklo v miocénu, zhruba před 14 až 9 miliony let, kdy z puklin vyteklo kolem 1 000 km³ čedičové lávy. Podle anglické Wikipedie pak následovala další období činnosti, mezi nimi takzvaný cyklus Roque Nublo před 4,5 až 3,4 miliony let, který skončil mohutnými pyroklastickými proudy. ^{[1, 3]}

Nejmladší období sopečné činnosti začalo asi před 2,8 miliony let a považuje se za dosud neukončené. Ostrov od té doby přetvořilo i zřícení částí sopečné stavby, propadání kalder a hlavně eroze, která do svahů vyhloubila hluboké strmé rokle paprskovitě se rozbíhající od středu ostrova – místní jim říkají barrancos. ^{[3, 1]}

Mladé erupce

Za posledních asi 11 000 let (v holocénu) proběhlo podle studie z roku 2009 na severu ostrova 24 menších čedičových erupcí. Každá z nich byla monogenetická – vytvořila jednu malou sopku a pak už se neobnovila. Erupce se seskupují do tří období: před 1 900 až 3 200 a před 5 700 až 6 000 radiokarbonovými lety; třetí, mnohem starší období zastupuje jediná erupce El Draguillo, stará asi 10 600 radiokarbonových let. ^[2]

Typická erupce navršila struskový kužel vysoký 30 až 250 m a vylila lávový proud dlouhý od 100 m do asi 10,4 km. Všechny holocenní erupce dohromady vyvrhly jen asi 0,388 km³ materiálu, z toho necelou polovinu jako spad popela a sopečných úlomků. Průměrné tempo erupcí je nízké – asi 0,04 km³ za tisíc let. ^[2]

Mladé kužely a proudy leží v pásu, který se táhne k severozápadu od Bandamy po Berrazales, a na poloostrově Las Isletas na severovýchodním pobřeží. Katalog GVP uvádí 11 radiokarbonově datovaných erupcí; za nejmladší považuje erupci v Bandamě kolem roku 40 n. l. ^[1]

Kráter Bandama

Nejznámějším pozůstatkem mladých erupcí je Caldera de Bandama. Přestože se jí říká kaldera, geologicky jde o maar – kráter vyhloubený výbuchem, při kterém se magma setkalo s podzemní vodou. Je široký asi 1 km a hluboký asi 200 m, nejvyšší bod jeho okraje Pico de Bandama dosahuje 569 m n. m. ^[4]

Na dně kráteru je různobarevný sopečný popel. Roste tu i keř Parolinia glabriuscula („dáma z Bandamy“), který se nikde jinde na světě nevyskytuje. Kráter leží na hranici tří obcí: Las Palmas de Gran Canaria, Santa Brígida a Telde. ^[4]

Lidé a nebezpečí

Archeologické výzkumy ukázaly, že nejmladší erupce zasáhly pravěká sídla původních obyvatel ostrova. ^[2]

Podle výsledků studie z roku 2009 vznikla mapa sopečného ohrožení ostrova. Vymezuje dvě oblasti na severovýchodě Gran Canarie, kde by případné budoucí erupce vážně ohrozily hustě osídlená území. Ve vzdálenosti do 30 km od sopečného centra žije podle katalogu GVP téměř 700 000 lidí. ^{[2, 1]}

Fakta

Holocenní erupce: 24 (podle studie z roku 2009)
Objem holocenních erupcí: asi 0,388 km³
Kráter Bandama: asi 1 km široký, 200 m hluboký
Stáří hlavní části ostrova: asi 14–9 milionů let

Slovníček

miocén: období mladších třetihor, zhruba před 23 až 5,3 miliony let
čedič: tmavá sopečná hornina chudá na křemík; její láva je řídká a teče snadno
pyroklastický proud: žhavá lavina sopečného popela, kamenů a plynů, která se řítí po svahu velkou rychlostí
kaldera: velká propadlina, která vznikne, když se po mohutné erupci zřítí strop vyprázdněného magmatického krbu
holocén: nejmladší geologické období, posledních zhruba 11 700 let
monogenetická sopka: malá sopka, která vznikne při jediné erupci a pak už nevybuchuje; další erupce si najde jiné místo
radiokarbonové datování: určení stáří podle rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, například ve zuhelnatělém dřevě pod lávou
struskový kužel: kopec navršený z kousků lávy a strusky, které vyletují z průduchu a padají kolem něj
maar: široký kráter vyhloubený výbuchem, při kterém se magma setkalo s podzemní vodou

Zdroje

Gran Canaria, Smithsonian Global Volcanism Program
Rodriguez-Gonzalez, A., Fernandez-Turiel, J. L., Perez-Torrado, F. J. a kol.: The Holocene volcanic history of Gran Canaria island: implications for volcanic hazards. Journal of Quaternary Science 24 (2009), 697–709, doi:10.1002/jqs.1294 (abstrakt), Journal of Quaternary Science (2009)
Gran Canaria, Wikipedia
Bandama Caldera, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.