Fuerteventura

sopka – Fissure vent(s), Spain, Northern Africa Volcanic Regions

Kde: Spain, Northern Africa Volcanic Regions
Typ (GVP): Fissure vent(s)
Nadmořská výška: 529 m
Tektonické prostředí: Intraplate / Intermediate crust (15-25 km)
Poloha: 28,358°, -14,020°

Fuerteventura je protáhlý, suchý ostrov na jihovýchodním konci Kanárských ostrovů a spolu s Lanzarote tvoří nejstarší vynořenou část východních Kanárských ostrovů. Jeho jádro tvoří sopky staré miliony let, velkou část povrchu ale pokrývají mnohem mladší struskové kužely a lávová pole. Žádná erupce z historické doby známa není, nejmladší lávy jsou však nejspíš staré jen několik tisíc let. ^{[1, 2, 3]}

Jak vznikl

Fuerteventura a Lanzarote tvoří nejstarší vynořenou část východních Kanárských ostrovů. Geologicky tvoří jeden souvislý sopečný hřbet dlouhý asi 250 km, který se táhne od jihozápadu k severovýchodu. ^[2]

Základ ostrova postavily velké štítové sopky, které vyrůstaly jedna vedle druhé a částečně na sobě v miocénu, asi před 20 až 6,3 miliony let. Uvádí to studie z roku 2023, která doplnila a upřesnila určení stáří hornin draslíko-argonovou metodou a podle záznamu magnetického pole v horninách. ^[2]

Podle stejné studie jsou štítové sopky na Fuerteventuře a Lanzarote seřazeny opačně, než by odpovídalo postupu ostrovů nad horkou skvrnou. Autoři to vysvětlují puklinou nebo sopečnou frontou, která se šířila od jihozápadu k severovýchodu. ^[2]

Jak vypadá

Po miocénu přišla na ostrovy takzvaná omlazená sopečná činnost – po přestávce znovu vybuchovaly sopky. Jejich horniny tvoří jen malý zlomek objemu ostrova, ale pokrývají velkou část jeho povrchu. ^[2]

Nejmladší lávy leží na severu a uprostřed ostrova. Rozsáhlá pole struskových kuželů a lávových proudů jsou na severním cípu – Malpaís de la Arena, Severní malpaís a ostrůvek Lobos. Menší mladá pole leží v jižní části středu ostrova (Malpaís Chico, Malpaís Grande, Malpaís de Jacomar) a u Pájary, kde sopky vyrostly na starším masivu z hlubinných hornin západně od osy ostrova. ^[1]

Na snímku z Mezinárodní vesmírné stanice z roku 2001 jsou nejmladší lávy dobře vidět jako tmavší plochy na severním cípu ostrova včetně ostrůvku Lobos a v jižní části středu ostrova. ^[1]

Co o něm dnes víme

Katalog GVP žádnou zaznamenanou erupci neuvádí. Podle vzhledu povrchu lávových proudů ve středu ostrova ale soudí, že tu sopky byly činné ještě v mladším holocénu, tedy v posledních několika tisících letech. ^[1]

Studie z roku 2024 podrobně zmapovala erupci Jacomar ve střední části ostrova. Popsala struskový kužel, čedičové proudy a lávovou deltu, kterou láva vytvořila, když stekla do moře, a rozlišila čtyři hlavní fáze erupce. Podle holocenních plážových usazenin (tzv. beachrocku) přiléhajících k čelu delty odhadli autoři stáří erupce na asi 6 500 let. ^[3]

Erupce Jacomar byla podle stejné studie monogenetická (sopka vznikla během jediné erupce), mírně výbušná (strombolská, VEI nejvýš 3), trvala nejspíš do tří měsíců a zasáhla asi 500 ha. Dochovalo se po ní zhruba 0,1 km³ sopečného materiálu. Podle srovnání s jinými lávovými deltami na souostroví autoři soudí, že delta vznikla, když byla hladina moře podobně vysoko jako dnes. ^[3]

Fakta

Stáří štítových sopek: asi 20,2–6,3 milionu let (miocén)
Erupce Jacomar: asi před 6 500 lety, VEI ≤ 3
Hřbet Fuerteventura–Lanzarote: asi 250 km dlouhý

Slovníček

štítová sopka: široká, plochá sopka s mírnými svahy, kterou postupně navršily proudy tekuté lávy
miocén: období třetihor, zhruba před 23 až 5,3 miliony let
horká skvrna: místo, kde z hlubokého zemského pláště stoupá horký materiál a nad ním vznikají sopky, i daleko od okrajů desek
omlazená sopečná činnost: nová fáze erupcí na sopečném ostrově po dlouhé přestávce, když už hlavní sopky dávno vyhasly
struskový kužel: malý kuželovitý kopec nasypaný z kousků pórovité lávy (strusky), které vyletují z jícnu
holocén: současné geologické období, posledních asi 11 700 let
strombolská erupce: mírně výbušná erupce, při níž sopka v krátkých výbuších vyhazuje kusy žhavé lávy
VEI: index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8 podle množství vyvrženého materiálu
draslíko-argonová metoda: určení stáří sopečné horniny podle toho, kolik v ní z radioaktivního draslíku vzniklo argonu

Zdroje

Fuerteventura, Smithsonian Global Volcanism Program
Perez-Torrado, F. J., Carracedo, J. C., Guillou, H., Rodriguez-Gonzalez, A., Fernandez-Turiel, J. L.: Age, duration and spatial distribution of ocean shields and rejuvenated volcanism: Fuerteventura and Lanzarote, Eastern Canaries. Journal of the Geological Society 180(4), 2023, doi:10.1144/jgs2022-112 (abstrakt), Journal of the Geological Society (2023)
Silva Barroso, P. G., Ramírez Fragiel, J. D., Elez Villar, J., Santamaría López, Á., Bautista Davila, M. B.: Análisis geomorfológico de la erupción volcánica de Jacomar, Fuerteventura (Islas Canarias Orientales). Cuaternario y Geomorfología 38(1–2), 2024, 39–77, doi:10.17735/cyg.v38i1-2.103074 (abstrakt), Cuaternario y Geomorfología (2024)

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.