Ostrov Petra I. (Peter I Island)

sopka (bez známé erupce za posledních ~12 000 let), Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Kde

Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 640 m

Poloha

-68,850°, -90,580°

Ostrov Petra I. je neobydlený sopečný ostrov v Bellingshausenově moři, asi 450 km od pobřeží Antarktidy. Celý ho tvoří štítová sopka, téměř úplně pokrytá ledovcem. Kvůli mořskému ledu a odlehlosti na něj vstoupilo jen málo lidí a dodnes není jisté, zda je sopka vyhaslá. ^{[1, 3]}

Jak vypadá

Ostrov měří asi 11 × 19 km. Jeho vrchol, Lars Christensen Peak, je podle GVP i anglické Wikipedie vysoký 1 640 m; česká Wikipedie uvádí 1 755 m. Na vrcholu je kruhový kráter široký asi 100 m. ^{[1, 3, 4]}

Led pokrývá asi 95 % povrchu. Pobřeží tvoří ledové stěny vysoké kolem 40 m a svislé skalní útesy. Přistát se dá jen na třech místech na západní straně ostrova, a to jen v krátkém období, kdy ostrov neobklopuje mořský led. ^{[3, 4]}

Údaje o rozloze se rozcházejí: anglická Wikipedie uvádí asi 156 km², česká 243 km². ^{[3, 4]}

Jak vznikl

Ostrov je celý sopečný. Tvoří ho hlavně alkalický čedič a havajit (tmavé lávy chudé na křemík), méně jsou zastoupeny vyvinutější horniny. Leží poblíž Tharpovy zlomové zóny, bývalého transformního zlomu na mořském dně. ^[2]

Proč tu sopka vznikla, není úplně jasné. Geologové Tore Prestvik a Robert Duncan v roce 1991 usoudili, že sopečná činnost souvisí s roztahováním a posunem zemské kůry podél Tharpovy zlomové zóny. Shodu v čase se sopkami na Antarktickém poloostrově a v Zemi Marie Byrdové považovali spíš za náhodu. ^[2]

Co o něm dnes víme

Horniny ostrova nasbírala v roce 1987 výprava Aurora. Jejich datování ukázalo, že ostrov je mnohem mladší, než se předtím myslelo – podle práce z roku 1991 méně než 0,5 milionu let. Sopečná činnost v širší oceánské oblasti ale mohla trvat už 10–20 milionů let. ^[2]

Podle GVP mají datované vzorky stáří od 350 000 do 100 000 let a GVP řadí ostrov mezi sopky bez známé erupce v posledních zhruba 12 000 letech. Podle starší příručky antarktických sopek (LeMasurier a Thomson, 1990), kterou cituje Wikipedie, ale horní část sopky nevypadá obroušená ledovcem, což by mohlo ukazovat na erupci před několika staletími. Zda je sopka vyhaslá, se neví. ^{[1, 3, 4]}

Historie

Ostrov poprvé spatřila v lednu 1821 ruská výprava Fabiana Gottlieba von Bellingshausena a pojmenovala ho po caru Petru I. Na pevnou zem tu člověk poprvé vstoupil až 2. února 1929, kdy přistála norská výprava Norvegia a prohlásila ostrov za norské území. ^{[3, 4]}

Norsko ostrov připojilo v roce 1931 a od roku 1933 je jeho závislým územím. Od roku 1961 se na něj vztahuje Smlouva o Antarktidě. V roce 1987 zde pracovali vědci Norského polárního institutu a postavili automatickou meteorologickou stanici; od té doby sem jen občas přistanou turisté nebo radioamatéři. ^{[3, 4]}

Fakta

Objev

1821, výprava F. G. von Bellingshausena

První přistání

2. února 1929, norská výprava Norvegia

Zalednění

asi 95 % povrchu

Stáří hornin

asi 350 000–100 000 let

Spravuje

Norsko (závislé území)

Slovníček

štítová sopka

široká sopka s mírnými svahy, kterou postupně navršily proudy řídké lávy

alkalický čedič, havajit

tmavé sopečné horniny chudé na křemík a poměrně bohaté na sodík a draslík, typické pro sopečné ostrovy

transformní zlom

zlom, podél kterého se dvě části zemské kůry posouvají vodorovně vedle sebe

Smlouva o Antarktidě

mezinárodní dohoda z roku 1959, podle které slouží Antarktida jen mírovým účelům a vědě

Zdroje

1. Peter I Island, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Prestvik, T., Duncan, R. A.: The geology and age of Peter I Øy, Antarctica. Polar Research 9(1) (1991), 89–98, doi:10.3402/polar.v9i1.6781 (abstrakt), Polar Research (1991)
3. Peter I Island, Wikipedia
4. Ostrov Petra I., Wikipedie

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.