Zavodovski

sopka – Stratovolcano, United Kingdom, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Kde

United Kingdom, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Stratovolcano

Nadmořská výška

551 m

Tektonické prostředí

Subduction zone / Oceanic crust (< 15 km)

Poslední známá erupce

2016

Poloha

-56,300°, -27,570°

Zavodovski je nejsevernější z Jižních Sandwichových ostrovů v jižním Atlantiku – neobydlený ostrov široký asi 5 km, který tvoří jediná čedičová sopka Mount Curry. Proslul zápachem sopečných plynů i ptačího trusu a obrovskou kolonií tučňáků, kteří tu žijí přímo na činné sopce. Naposledy soptil v roce 2016. ^{[1, 4, 2]}

Jak vypadá

Celý ostrov tvoří jeden stratovulkán (vrstevnatá sopka z lávy a sopečného popela) se dvěma menšími kužely na východě. Nejvyšší bod, Mount Curry (551 m), leží západně od středu ostrova. Západní strana je víc rozrušená mořem a tvoří ji útesy, východní pobřeží je nízké a tvoří ho lávové proudy. ^[1]

Od vrcholu se k severovýchodu táhnou dvě mladé sopečné trhliny, ze kterých vytekla láva tvořící plošinu na východním pobřeží. Podle Wikipedie nese západní strana sopky stopy sesuvu velké části svahu, který na mořském dně zanechal asi 4 km³ trosek. Horniny jsou převážně čediče a silné zvětrávání jim dává žluté a červené barvy. ^{[1, 4]}

Historie

Ostrov oficiálně objevil v prosinci 1819 mořeplavec ruského námořnictva Thaddeus von Bellingshausen a pojmenoval ho po kapitán-poručíkovi své lodi Vostok. Už tehdy si výprava všimla, že ze sopky silně unikají plyny. Výsadek v roce 1830 popsal čerstvé lávové pole na východní straně, ze kterého moře vymývalo pemzu. ^{[1, 4]}

Ostrov proslul zápachem. Odráží se to i v místních jménech, třeba Pungent Point („Štiplavý mys“), Stench Point („Smradlavý mys“) nebo Fume Point („Mys výparů“). Bellingshausen připisoval puch hlavně tučňáčímu trusu. ^{[4, 1]}

Erupce

Zprávy o erupcích z let 1823, 1830 a 1908 jsou nejisté a mohly se týkat jen silného unikání plynů z fumarol (otvorů, kterými unikají horké plyny). Jako potvrzené erupce vede katalog GVP pozorování z roku 1819 a soptění v roce 2016. ^{[1, 4]}

Erupce začala koncem března 2016 (podle GVP 30. března). Později ji vyfotografovaly rybářské lodě s licencí místní vlády a družicové snímky potvrdily, že soptí Mount Curry a zároveň sopka Mount Sourabaya na ostrově Bristol. Vítr odnášel popel z hlavního průduchu na západní straně k východu a podle snímků pokryl třetinu až polovinu ostrova. Podle GVP soptění trvalo zhruba do poloviny června 2016 a mělo index VEI 1. ^{[2, 1]}

Tučňáci

Na Zavodovském bývala největší kolonie tučňáků na světě. Převažovali tučňáci uzdičkoví (chinstrap); v roce 2016 Britská antarktická služba (BAS) uváděla přes milion těchto ptáků a kolem 180 000 tučňáků žlutorohých (macaroni). ^{[2, 4]}

Erupce v roce 2016 vědce znepokojila, protože přišla v době, kdy tučňáci uzdičkoví pelichají a nemohou odplout do moře. Jaký dopad popel měl, tehdy nebylo známo; na pozdější část roku 2016 byly naplánovány dvě vědecké výpravy. ^[2]

Co o něm dnes víme

Studie BAS zveřejněná v říjnu 2026 v časopise Current Biology ukázala, že počet obsazených hnízd tučňáků uzdičkových klesl mezi lety 2011 a 2025 o 63 %. Vědci k tomu použili drony, letecké a družicové snímky a sledovací vysílačky na ptácích. Ostrov tím přišel o titul největší tučňáčí kolonie světa. ^{[3, 4]}

Erupci z roku 2016 autoři jako hlavní příčinu vyloučili, protože úbytek probíhal plynule už od roku 2011. Za hlavní příčinu považují oteplování moře, kvůli kterému se kril – hlavní potrava tučňáků uzdičkových – přesouvá dál na jih. Tučňáků žlutorohých, kteří mají pestřejší jídelníček, naopak přibylo. ^[3]

Údaje o velikosti kolonie se ve zdrojích liší podle toho, zda počítají páry, hnízda, nebo jednotlivé ptáky: zpráva BAS z roku 2016 uvádí přes milion tučňáků uzdičkových, zprávy o studii z roku 2026 asi 600 000 hnízdících ptáků v roce 2011. ^{[2, 3]}

Fakta

Objev

prosinec 1819, T. von Bellingshausen

Erupce 2016

30. 3. – 15. 6., VEI 1

Úbytek hnízd tučňáků uzdičkových

−63 % (2011–2025)

Slovníček

stratovulkán

sopka navršená ze střídajících se vrstev ztuhlé lávy a sopečného popela

čedič

tmavá sopečná hornina s nízkým obsahem křemíku; z řídké čedičové lávy vznikají dlouhé lávové proudy

pemza

lehká pórovitá sopečná hornina plná bublinek, která může plavat na vodě

fumarola

otvor v zemi, ze kterého unikají horké sopečné plyny a pára

VEI

index sopečné výbušnosti, stupnice od 0 do 8; každý stupeň znamená zhruba desetkrát víc vyvrženého materiálu

kril

drobní mořští korýši podobní krevetám, hlavní potrava mnoha tučňáků, tuleňů a velryb v Antarktidě

Zdroje

1. Zavodovski, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Penguin colonies at risk from erupting volcano (tisková zpráva British Antarctic Survey), Phys.org / British Antarctic Survey (2016)
3. What was the world's largest penguin colony has lost nearly two-thirds of its nests, MercoPress (2026)
4. Zavodovski Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-04, ověřen 2026-11-04.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.