Mount Haddington Volcanic Field

sopka – Shield, Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Kde

Antarctica, Antarctic-Scotia Volcanic Regions

Typ (GVP)

Shield

Nadmořská výška

1 544 m

Tektonické prostředí

Intraplate / Continental crust (> 25 km)

Poloha

-64,150°, -57,750°

Mount Haddington je velká štítová sopka pokrytá ledovcem, která tvoří nejvyšší místo Ostrova Jamese Rosse u severního cípu Antarktického poloostrova. Soptila s přestávkami více než 6 milionů let, většinou v dobách ledových, a její horniny proto slouží jako archiv dávného zalednění Antarktidy. Několik sypaných kuželů na jejích svazích je možná jen pár tisíc let starých. ^{[1, 2]}

Jak vypadá

Ostrov Jamese Rosse měří podle studie z roku 2007 asi 60 km od jihozápadu k severovýchodu a 70 km od severozápadu k jihovýchodu. Má tvar mírně ukloněného štítu, který po okrajích končí strmými skalními útesy vysokými několik set metrů. Většinu sopky kryje ledová čepice silná převážně 100 až 300 m, z níž stékají menší ledovce, často až do moře. ^[2]

Výška vrcholu se ve zdrojích liší: katalog GVP uvádí 1 544 m, studie z roku 2007 „téměř 1,5 km“ a česká i anglická Wikipedie 1 630 m. ^{[1, 2, 5, 4]}

Na severozápadě ostrova jsou rozsáhlé oblasti bez ledu, které připomínají Suchá údolí ve Východní Antarktidě. Na poloostrově Ulu v severní části ostrova stojí od roku 2007 česká Mendelova polární stanice Masarykovy univerzity v Brně. ^{[2, 4]}

Jak vznikl

Mount Haddington je hlavní sopkou sopečné skupiny Ostrova Jamese Rosse (James Ross Island Volcanic Group), která zabírá asi 6 000 km². Její sopečné vrstvy jsou dohromady silné asi 1,5 km a leží na 6 km mořských usazenin z období svrchní křídy. ^[2]

Sopky tu podle anglické Wikipedie vznikly v prostředí roztahování zemské kůry za někdejším sopečným obloukem, poté co se zastavilo podsouvání oceánské desky pod západní okraj Antarktického poloostrova. Katalog GVP řadí sopku k Larsenovu riftu, pásu, kde se kůra rozestupuje. Láva je převážně čedičová. ^{[3, 1, 2]}

Erupce

Sopka chrlila hlavně tekoucí lávu. Když láva vtékala do vody nebo do roztátého ledu, prudce chladla a rozpadala se na úlomky (hyaloklastit); nad nimi pak na suchu tekly obyčejné lávové proudy. Tak vznikaly lávové delty – nejběžnější útvar celé sopečné skupiny. Vedle nich jsou tu menší tufové a struskové kužely. ^{[1, 2, 3]}

Badatelé v oblasti rozlišili nejméně 50 samostatných erupcí, z toho nejméně 30 lávových delt a přes tucet kuželů. Datované horniny jsou staré od 6,16 milionu let až po méně než 80 000 let; jediný starší vzorek má asi 9,2 milionu let. V průměru tu tedy vybuchla sopka jednou za asi 120 000 let, což je ve srovnání s jinými sopečnými oblastmi velmi málo. ^[2]

Na ledové čepici Mount Haddington vystupují dva téměř nedotčené struskové kužely, jejichž stav podle autorů odpovídá stáří nejvýše několika tisíc let. Proto připouštějí, že sopečná skupina může být jen spící, a ne vyhaslá. Žádná erupce z historické doby známa není. ^{[2, 1]}

Co o něm dnes víme

Při výzkumu, který v roce 2007 shrnuli J. L. Smellie z Britské antarktické služby a jeho kolegové, bylo změřeno 69 nových radiometrických stáří. Mount Haddington se tím podle autorů stal nejpodrobněji datovanou velkou sopkou (stratovulkánem) v Antarktidě. Nitro sopky však na povrch nevystupuje, a jeho stáří proto zůstává neznámé. ^[2]

Většina erupcí proběhla v dobách ledových. Z tloušťky lávové delty lze odhadnout, jak silný byl led, do kterého láva vtékala. Podle těchto měření pokrýval oblast většinou poměrně tenký led, obvykle 200 až 350 m, jen občas silný asi 600 až 750 m, a směrem k současnosti mocnost ledu přibývala. Obří ledový štít, jaký předpovídaly některé dřívější studie, se tu za posledních 6 milionů let neprokázal. ^[2]

Fakta

Rozpoznané erupce

nejméně 50 za posledních asi 6 milionů let

Nejmladší datovaná láva

méně než 80 000 let

Sopečná skupina

asi 6 000 km²

Česká stanice

Mendelova polární stanice (od 2007)

Slovníček

štítová sopka

široká, mírně ukloněná sopka, kterou postupně navrší řídká tekoucí láva

hyaloklastit

hornina z drobných skelných úlomků, které vzniknou, když se horká láva prudce ochladí ve vodě nebo v ledu a roztříští se

lávová delta

útvar, který vznikne, když láva vtéká do vody: dole leží úlomkovitý hyaloklastit, nahoře obyčejné lávové proudy

struskový kužel

malá sopka nasypaná z pórovitých kousků lávy (strusky), vyvržených při menších výbuších

tufový kužel

kužel z jemného sopečného popela, který vzniká při výbuších, když se magma setká s vodou

rift

pás, kde se zemská kůra roztahuje a praská; často v něm vystupuje magma

radiometrické datování

určení stáří horniny podle rozpadu radioaktivních prvků, které obsahuje

Zdroje

1. Mount Haddington Volcanic Field, Smithsonian Global Volcanism Program
2. Smellie, J. L., Nelson, A. E., Johnson, J. S., McIntosh, W. C., Esser, R., Gudmundsson, M. T., Hambrey, M. J., van Wyk de Vries, B.: Six million years of environmental (glacial–interglacial) conditions preserved in volcanic lithofacies of the James Ross Island Volcanic Group, northern Antarctic Peninsula. USGS Open-File Report 2007-1047, Extended Abstract 208, U.S. Geological Survey (2007)
3. James Ross Island Volcanic Group, Wikipedia
4. Ostrov Jamese Rosse, Wikipedie
5. James Ross Island, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-02, ověřen 2026-11-02.

Údaje o sopce: Smithsonian Global Volcanism Program. Další sopky a průduchy.