TerraBeat – zemětřesení a sopky

Kalábrie – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 31°, nejhlubší část desky asi 480 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Pod jižní cíp Itálie se zasouvá staré oceánské dno z Jónského moře. Zanořená deska se noří pod Tyrhénské moře a zemětřesení v ní vznikají ještě v hloubce přes 500 km. Sbližování desek je tu velmi pomalé, a přesto Kalábrii a Sicílii postihla ničivá zemětřesení – v Messině a Reggio Calabria zahynulo v roce 1908 asi 120 000 lidí. [1, 2, 5, 3]

Které desky se tu setkávají

Afrika (její část zvaná Núbijská deska) se k Evropě přibližuje zhruba k severoseverozápadu, ale jen asi o 3 až 5 mm za rok, a to už zhruba 80 milionů let. Pod Kalábrii se přitom zasouvá jónská deska – oceánská litosféra ze dna Jónského moře – a noří se k severozápadu pod Tyrhénské moře. [1]

Od konce pliocénu (zhruba v posledních 2,6 milionu let) se tu zasouvá už jen jónské oceánské dno. Silná pevninská litosféra Apulie (dnešní „podpatek“ Itálie) a Afriky pod Sicílií je lehčí a zanořit se nedala. [2]

Jak vzniklo Tyrhénské moře

Subdukce a s ní „odvalování“ desky dozadu (anglicky slab rollback) začaly asi před 35 až 30 miliony let. Jak se zanořující deska vracela k jihovýchodu, táhla za sebou okraj horní desky a za obloukem se otevírala zaoblouková pánev – dnešní Tyrhénské moře. [1, 4]

Roztahování Tyrhénské oblasti začalo v pozdním miocénu. Na dně pánve se pak vytvořila nová oceánská kůra: v pliocénu ve Vavilovově pánvi uprostřed moře, ve čtvrtohorách v Marsiliho pánvi na jihovýchodě. Asi před 5 miliony let se deska vracela rychlostí kolem 8 cm za rok, dnes jen asi o pár milimetrů za rok. [2, 1]

Pod jižní Kalábrií je zanořená deska stále souvislá, kdežto pod okraji oblouku – pod severní Kalábrií a severovýchodní Sicílií – se její hlubší část už podle autorů přehledu z roku 2020 odtrhla. V hloubce kolem 150 km se deska ztenčuje a blíží se odtržení i uprostřed. [1]

Zemětřesení

Dne 28. prosince 1908 ráno zničilo zemětřesení o magnitudu 7,1 města Messina a Reggio Calabria na obou březích Messinské úžiny. V Messině bylo zničeno nebo neopravitelně poškozeno nejméně 91 % budov. Zahynulo asi 120 000 lidí, z toho asi 75 000 v Messině a asi 25 000 v Kalábrii. [3]

Tři roky předtím, 8. září 1905, zasáhlo Kalábrii zemětřesení, jehož magnitudo se odhaduje na 6,8 až 7,5. Podle studie z roku 2020 vzniklo v hloubce asi 35 až 55 km pod Tyrhénským mořem při lámání ohýbající se desky. V roce 1783 postihla Kalábrii během necelých dvou měsíců série tří zemětřesení o magnitudech 6,7 až 7,1. [1]

Která přesně zlomová plocha tato zemětřesení vyvolala, není dodnes jisté. U zemětřesení roku 1908 se uvažuje o mírně ukloněném poklesovém zlomu pod Messinskou úžinou, jedna studie z roku 2019 ale ukazuje na zlom Messina–Taormina. [3, 1]

Zanořená deska sahá hluboko do pláště: v modelu Slab2, ze kterého vychází 3D scéna na této stránce, až do hloubky asi 460 km. Zemětřesení v ní vznikají i velmi hluboko – například 26. července 2005 zaznamenala americká služba USGS zemětřesení o magnitudu 5,0 v hloubce asi 514 km pod mořem jihojihozápadně od ostrova Ponza. [6, 5]

V roce 2026 tu přišla dvě silná hluboká zemětřesení: 9. března o magnitudu 6,0 v hloubce asi 375 km pod mořem jižně od ostrova Ischia a 1. června o magnitudu 6,2 v hloubce asi 243 km pod mořem u západního pobřeží Kalábrie. [7, 8]

Tsunami

Zemětřesení roku 1908 provázela tsunami vysoká až 12 m, která zabila asi 2 000 lidí. Studie z let 2008 a 2023 přitom soudí, že vlnu nevyvolal přímo pohyb na zlomu, ale podmořský sesuv, který zemětřesení spustilo. [3]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad zanořenou deskou leží Liparské (Eolské) ostrovy severně od Sicílie. Patří k nim Stromboli, který vybuchuje téměř bez přestávky přes tisíc let, a Vulcano, od jehož jména je odvozeno anglické slovo volcano (sopka). [9, 10]

V zaobloukové pánvi za ostrovy leží velká podmořská sopka Marsili. Roztahování horní desky umožňuje plášti vystoupat a částečně se tavit, a tak tu vznikají podmořské sopky; na vzniku magmatu se podílejí i fluida (voda a další látky) uvolněná ze zanořené desky. [4, 11]

Co o něm dnes víme

Dlouho se vedl spor, zda tu subdukce ještě běží. Podle přehledu Neriho a kolegů z roku 2020 ano: deska je pod jižní Kalábrií stále připojená a vrací se dál, i když jen pomalu. [1]

Nevyřešené zůstává, zda je rozhraní desek pod Kalábrií zaklesnuté a hromadí napětí pro velké zemětřesení, nebo zda desky klouzají plynule – modely z roku 2017 si odporují. Rozhodnout by pomohla měření posunů na mořském dně, kterých je zatím málo. [1]

Fakta

Rychlost sbližování Afriky a Evropy
asi 3–5 mm za rok
Nejničivější zemětřesení
Messina 28. 12. 1908, Mw 7,1, asi 120 000 obětí
Hluboké zemětřesení
26. 7. 2005, M 5,0, hloubka asi 514 km
Počátek subdukce
asi před 35–30 miliony let
Tsunami 1908
až 12 m

Slovníček

subdukce
zasouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
slab rollback
postupné „odvalování“ zanořující se desky dozadu, při kterém se příkop posouvá a horní deska se roztahuje
zaoblouková pánev
pánev za sopečným obloukem, kde se horní deska roztahuje a ztenčuje; může v ní vznikat i nová oceánská kůra
litosféra
tuhý vnější obal Země (kůra a nejsvrchnější plášť), rozlámaný na desky
poklesový zlom
zlom, na kterém horní kra klesá dolů, protože se hornina roztahuje

Zdroje

  1. Neri, G., Orecchio, B., Scolaro, S., Totaro, C.: Major Earthquakes of Southern Calabria, Italy, Into the Regional Geodynamic Context, Frontiers in Earth Science 8 (2020)
  2. Sartori, R.: The Tyrrhenian back-arc basin and subduction of the Ionian lithosphere, Episodes 26(3), 217–221 (2003)
  3. 1908 Messina earthquake, Wikipedie (anglicky)
  4. Tyrrhenian Sea, Wikipedie (anglicky)
  5. M 5.0 – 100 km SSW of Ponza, Italy (26. 7. 2005), USGS (2005)
  6. Hayes, G. P. a kol.: Slab2, a comprehensive subduction zone geometry model, Science 362, doi:10.1126/science.aat4723 (2018)
  7. M 6.0 – 16 km SSE of Sant'Angelo, Italy (9. 3. 2026), USGS (2026)
  8. M 6.2 – 23 km WSW of San Lucido, Italy (1. 6. 2026), USGS (2026)
  9. Stromboli, Smithsonian Global Volcanism Program
  10. Vulcano, Smithsonian Global Volcanism Program
  11. Marsili, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.