TerraBeat – zemětřesení a sopky

Malé Antily (Karibik) – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 19°, nejhlubší část desky asi 180 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Na východním okraji Karibiku se dno Atlantiku – součást Severoamerické a Jihoamerické desky – pomalu zasouvá pod Karibskou desku. Nad zanořenou deskou vyrostl oblouk sopečných ostrovů Malých Antil s proslulými sopkami Montagne Pelée, Soufrière Hills a La Soufrière. Desky se tu sbližují jen asi 2 cm za rok, přesto tu v roce 1843 nastalo zemětřesení o síle kolem 8,5. [2, 1, 8, 3]

Které desky se tu setkávají

Subdukční zóna Malých Antil je asi 1 000 km dlouhá a vede od průlivu Anegada (východně od Portorika) až k pobřeží Jižní Ameriky. Funguje už od raného eocénu, tedy od starších třetihor. Pod Karibskou desku se tu zasouvá oceánská kůra Atlantiku, která patří k Jihoamerické a Severoamerické desce. [1, 7]

Desky se vůči sobě pohybují rychlostí asi 2 cm za rok, Atlantik se pod Malé Antily zasouvá zhruba k západoseverozápadu. Uprostřed oblouku se desky srážejí téměř čelně, na severu i na jihu šikmo. Na jihu přivádí řeka Orinoko do moře obrovské množství usazenin a před ostrovy z nich vznikl rozsáhlý akreční klín – hromada sedimentů seškrabaných ze zanořující se desky. [2, 1]

Podle studie Massina a kolegů (2021) se deska noří většinou pod úhlem asi 45°, u Guadeloupe je mělká část rozhraní skloněná jen asi o 22° a hlouběji než 50 km se lomí na 56°. V řezu na této stránce, vedeném přes ostrovy mezi Guadeloupe a Martinikem, se deska podle výpočtu z modelu Slab2 noří k západojihozápadu a model ji sleduje do hloubky asi 175 km. [1, 6]

Na severu zóna navazuje na Portorický příkop, kde se Severoamerická deska podsouvá pod Karibskou šikmo a převážně se kolem ní posouvá do strany. S hloubkou 8 376 m (změřeno v roce 2018) je to nejhlubší místo Atlantského oceánu. [8]

Zemětřesení

Největší známé zemětřesení oblouku nastalo 8. února 1843 mezi Guadeloupe a Antiguou. Starší odhad mu přisuzoval sílu 7,8, nová analýza historických zpráv ji zvýšila asi na 8,5. Ve městě Pointe-à-Pitre na Guadeloupe zahynuly tisíce lidí, hlavně v požárech a pod troskami. Otřesy cítili lidé i na východním pobřeží USA, mimo jiné v New Yorku. Část Antiguy klesla až o 3 m, výrazná tsunami ale nevznikla. [3, 1]

Většina zemětřesení tu nevzniká na rozhraní desek, ale uvnitř Karibské desky nebo v hloubce v zanořené desce. Dne 29. listopadu 2007 nastalo zemětřesení o síle 7,4 v hloubce asi 156 km pod Martinikem. Zahynul jeden člověk, nejméně 100 lidí bylo zraněno a otřesy cítili lidé od Portorika po Brazílii. Zanořená deska je pod Martinikem seismicky činná do hloubky téměř 200 km. Předchozí podobně silné zemětřesení v okolí bylo v říjnu 1974 (M 7,5) asi 250 km severněji. [2, 1]

Nejsilnější zemětřesení v okně katalogu kolem této zóny, dvojice 24. června 2026 u Venezuely (M 7,2 a M 7,5), s antilskou subdukcí nesouvisí. Vznikla na zlomech podél severního pobřeží Venezuely, kde se Karibská deska posouvá vedle Jihoamerické na východ. Zahynulo podle USGS (stav k 24. srpnu 2026) nejméně 6 500 lidí. [5]

Sopky nad zanořenou deskou

Dne 8. května 1902 zničil žhavý pyroklastický příval z Montagne Pelée na Martiniku město Saint-Pierre a zabil v něm asi 28 000 lidí. Celkem si erupce vyžádala asi 29 000 obětí – byla nejsmrtonosnější erupcí 20. století. Jen krátce předtím, v květnu 1902, zabila erupce sopky La Soufrière na nedalekém Svatém Vincenci 1 680 lidí. [9, 10]

Sopka Soufrière Hills na ostrově Montserrat se probudila 18. července 1995 a soptila až do roku 2010. Erupce zničily hlavní město Plymouth, 25. června 1997 zahynulo 19 lidí a asi dvě třetiny obyvatel ostrov opustily. [11]

La Soufrière na Svatém Vincenci znovu soptila v letech 2020–2021. Dne 8. dubna 2021, den před prvním explozivním výbuchem, byla nařízena evakuace a do výbuchu okolí sopky opustilo asi 16 000 lidí. [10]

Co o něm dnes víme

Hlavní otázkou je, proč tu za dobu přístrojových měření nenastalo žádné velké zemětřesení na rozhraní desek. Měření GPS ukazují, že desky jsou k sobě přitisknuté jen slabě, takže se v nich hromadí málo napětí. Možným vysvětlením je „mazání“ zlomu vodou z usazenin nebo serpentinitem (horninou vzniklou z pláště nasyceného vodou). Zároveň ale zemětřesení z roku 1843 ukazuje, že silné otřesy jsou možné, a přístrojová historie je příliš krátká. [1]

Projekt VoiLA zkoumal, kudy se do hloubky dostává voda. Studie z roku 2020 podle izotopů boru v drobných kapkách magmatu uzavřených v krystalech zjistila, že vodu do středu oblouku přivádí hlavně serpentinit z velkých zlomových pásem v atlantickém dně, která se pod ostrovy zasouvala posledních asi 10 milionů let. Tam, kde se tato pásma dnes odvodňují, je nejvíce zemětřesení. [4]

Fakta

Desky
Jihoamerická a Severoamerická pod Karibskou
Rychlost sbližování desek
asi 2 cm za rok
Délka zóny
asi 1 000 km
Největší zemětřesení
8. 2. 1843, asi M 8,5 (odhad)
Hloubková zemětřesení
do téměř 200 km (pod Martinikem)
Nejhlubší místo poblíž
Portorický příkop, 8 376 m
Nejsmrtonosnější erupce
Montagne Pelée, 8. 5. 1902, asi 29 000 obětí

Slovníček

subdukce
zasouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
akreční klín
hromada usazenin, které se při subdukci seškrábnou ze zanořující se desky a nahromadí se před okrajem horní desky
pyroklastický příval
žhavý oblak sopečného popela a plynů, který se valí při zemi po svahu sopky velkou rychlostí
serpentinit
hornina vzniklá přeměnou horniny zemského pláště, která přijala vodu; při zanoření do hloubky tuto vodu zase uvolňuje
izotop
atom téhož prvku s jiným počtem neutronů; poměr izotopů slouží jako „otisk prstu“ původu látky

Zdroje

  1. Massin F. a kol.: Automatic picking and probabilistic location for earthquake assessment in the Lesser Antilles subduction zone (1972–2012), Comptes Rendus. Géoscience 353(S1) (2021)
  2. M 7.4 – 18 km WNW of Basse-Pointe, Martinique (29. 11. 2007), U.S. Geological Survey
  3. Historic Caribbean Earthquake Was Felt in NYC, Scientific American (2012)
  4. Cooper G. F. a kol. (VoiLA team): Variable water input controls evolution of the Lesser Antilles volcanic arc, Nature, doi:10.1038/s41586-020-2407-5 (2020)
  5. M 7.5 – 20 km W of Catia La Mar, Venezuela (24. 6. 2026), U.S. Geological Survey
  6. Hayes G. P. a kol.: Slab2, a comprehensive subduction zone geometry model, Science, doi:10.1126/science.aat4723 (2018)
  7. Lesser Antilles subduction zone, Wikipedia
  8. Puerto Rico Trench, Wikipedia
  9. 1902 eruption of Mount Pelée, Wikipedia
  10. La Soufrière (Saint Vincent), Wikipedia
  11. Soufrière Hills, Wikipedia

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.