TerraBeat – zemětřesení a sopky

Manilský příkop – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 33°, nejhlubší část desky asi 170 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Západně od filipínského ostrova Luzon se oceánské dno Jihočínského moře, součást Eurasijské (Sundské) desky, noří k východu pod Luzon. Manilský příkop se táhne od jižního Tchaj-wanu k ostrovu Mindoro a od 60. let 16. století na něm nebylo zaznamenáno žádné zemětřesení silnější než 7,6. Vědci proto řeší, zda se tu napětí uvolňuje plynule, nebo se hromadí na velké zemětřesení, které by mohlo vyvolat tsunami v celém Jihočínském moři. [1, 3, 4]

Které desky se tu setkávají

Na severu Filipín se mění směr subdukce (podsouvání desek). Na jihu Luzonu leží příkop východně od ostrova a Filipínská deska se tam noří k západu. Na severu Luzonu je příkop naopak na západě a pod Luzon se k východu noří Sundská deska. Luzon tak z obou stran lemují subdukční zóny. [3]

Podle USGS se u jižního pobřeží Tchaj-wanu Eurasijská deska pohybuje vůči Filipínské k východojihovýchodu rychlostí asi 80 mm za rok. Studie z roku 2019 uvádí pro Manilský příkop sbližování až 90–100 mm za rok, tedy rychleji než u Sumatry nebo Japonska. Podle měření GPS, která shrnuje Wikipedie, rychlost k jihu klesá – u ostrova Mindoro je jen kolem 20 mm za rok. [4, 1, 7]

Dál na sever, od jihozápadního Tchaj-wanu, se povaha hranice mění. Tam už Eurasijská deska není oceánská, ale tvoří ji lehká kontinentální kůra, která se zanořovat nechce. Místo subdukce se tu sbližování projevuje silným stlačováním kůry – tak vznikají hory Tchaj-wanu. [4, 7]

V řezu, který ukazuje tato stránka, se zanořená deska podle modelu Slab2 noří k východojihovýchodu, blízko příkopu se sklonem kolem 33°, a model ji sleduje asi do hloubky 170 km. Podle USGS je zanořená Eurasijská deska před jihovýchodním Tchaj-wanem seismicky činná asi do 200 km. [9, 8, 4]

Manilský příkop je mnohem mělčí než velké příkopy Tichého oceánu: podle Wikipedie je nejhlubší místo asi 5 400 m pod hladinou. [7]

Zemětřesení

Od 60. let 16. století tu nebylo zaznamenáno žádné zemětřesení silnější než magnituda 7,6 a v moderních záznamech chybějí výrazná zemětřesení přímo na rozhraní desek (takzvaná megathrustová, na velkém přesmyku mezi deskami). Nejsilnější otřesy u příkopu mívají magnitudu kolem 7: například 14. února 1934 (7,5) u západního pobřeží Luzonu. [1, 7]

Dne 11. prosince 1999 zasáhlo západní pobřeží Luzonu zemětřesení o magnitudě 7,3. Podle USGS zahynul jeden člověk v Masinlocu, další čtyři zemřeli na infarkt a 40 lidí bylo zraněno; v Manile vypadl proud. [5]

Dne 26. prosince 2006 udeřila u jižního Tchaj-wanu (jihozápadně od Hengchunu) dvě zemětřesení o magnitudách 7,1 a 6,9 v odstupu 8 minut. První vzniklo podle USGS uvnitř zanořující se Eurasijské desky. Zahynuli dva lidé, ale hlavně se přetrhly podmořské telekomunikační kabely, takže ve velké části východní a jihovýchodní Asie byla přerušena telefonní a internetová spojení. [4]

Katalog této oblasti zachycuje i silná zemětřesení, která na Manilském příkopu nevznikla. Nejničivější z nich, zemětřesení na Luzonu 16. července 1990 (magnituda 7,7, nejméně 1 621 mrtvých), způsobil převážně horizontální posun na zlomech uvnitř ostrova; povrchové zlomy se objevily na Filipínském zlomu a zlomu Digdig. Zemětřesení o síle 7,0 v provincii Abra z 27. července 2022 (nejméně 11 mrtvých) vzniklo podle USGS v Filipínské desce nad zanořenou Sundskou deskou. [6, 3]

Tsunami

Dvojité zemětřesení u jižního Tchaj-wanu v roce 2006 vyvolalo tsunami vysokou asi 40 cm, podle Wikipedie největší, jakou jihozápadní pobřeží Tchaj-wanu zažilo. [7]

Starší doklady jsou nejisté. Kroniky popisují velkou vlnu v Chao'anu v čínské provincii Kuang-tung v listopadu 1076 a na čtyřech místech byly nalezeny geologické stopy tsunami z doby kolem let 1000–1064. Historické a geologické záznamy uvádějí v Jihočínském moři téměř 130 tsunami, jejich věrohodnost je ale různá. [1]

Modelová studie z roku 2019 rozdělila příkop na tři úseky (asi 14–16°, 16–19° a 19–21,7° s. š.) a za předpokladu, že se velké zemětřesení opakuje jednou za 1 000 let, spočítala, že každý úsek může vyvolat zemětřesení o magnitudě asi 8,5 až přes 9. Vlny by mohly dosáhnout až asi 10 m; nejvíc ohrožené by bylo západní pobřeží Luzonu, jižní Tchaj-wan, jihovýchodní Čína, střední Vietnam a Palawan. [1]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad zanořenou deskou vznikl pás sopek na západní straně Luzonu, k nimž patří i Pinatubo. Katalog GVP jej spolu se sopečnými ostrovy Babuyan Claro a Didicas v Luzonském průlivu řadí do Luzonského sopečného oblouku. [7, 10, 11, 12]

Pinatubo byl do roku 1991 málo známý, zalesněný komplex lávových dómů asi 100 km severozápadně od Manily, bez zaznamenaných erupcí. Jeho erupce v roce 1991 patřila k největším ve 20. století: vznikla kaldera široká asi 2,5 km a vrchol hory se snížil o víc než 300 m. Zahynuly stovky lidí, ale díky sledování sopky jich bylo mnohem méně, než by mohlo být. [10]

Didicas severně od Luzonu býval podmořskou sopkou. Stálým ostrovem se stal až při erupci v roce 1952; dnes z moře vyčnívá lávový dóm vysoký asi 200 m. [12]

Co o něm dnes víme

Hlavní otevřená otázka zní, proč na Manilském příkopu chybějí velká zemětřesení. Jedno vysvětlení je, že se desky po sobě převážně plynule posouvají bez otřesů. Druhé, kterému podle studie z roku 2019 dává přednost několik novějších prací, je, že jsou desky pevně spřažené (zaklesnuté) a hromadí napětí na zemětřesení o magnitudě 8,5 i víc. [1]

Odhady nejsilnějšího možného zemětřesení se upřesňují. Studie z roku 2024 je odvodila ze spřažení desek změřeného geodeticky: napětí nahromaděné za 500 let by při protržení celého příkopu odpovídalo magnitudě asi 9,2–9,3. Autoři ale připomínají, že protržení celého příkopu najednou je podle řady prací nepravděpodobné, a ve svém výpočtu ohrožení tsunami pracují s rozdělením na úseky a s magnitudou 8,9. Sami upozorňují, že odhad je velmi nejistý. [2]

Fakta

Rychlost sbližování desek
až 90–100 mm za rok
Zanořovaná deska
Sundská (Eurasijská) deska, dno Jihočínského moře
Hlubinný příkop
Manilský, asi 5 400 m
Nejsilnější zemětřesení na příkopu
od 60. let 16. století žádné nad M 7,6
Tsunami
2006, asi 40 cm na jihozápadě Tchaj-wanu

Slovníček

subdukce
podsouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
hlubokomořský příkop
dlouhá úzká prohlubeň mořského dna v místě, kde se deska začíná zanořovat
megathrustové zemětřesení
zemětřesení na velkém přesmyku – na rozhraní mezi zanořující se a horní deskou; patří k nejsilnějším
spřažení desek
míra, do jaké jsou desky na rozhraní k sobě zaklesnuté a hromadí napětí místo plynulého klouzání
magnituda
číslo vyjadřující velikost (uvolněnou energii) zemětřesení; o jednotku vyšší znamená asi 32× víc energie
kaldera
velká kotlovitá prohlubeň, která vznikne propadnutím vrcholu sopky
lávový dóm
kupa husté lávy, která se nahromadí nad průduchem sopky

Zdroje

  1. Qiu, Q., Li, L., Hsu, Y.-J., Wang, Y., Chan, C.-H., Switzer, A. D.: Revised earthquake sources along Manila trench for tsunami hazard assessment in the South China Sea. Nat. Hazards Earth Syst. Sci. 19, 1565–1583, doi:10.5194/nhess-19-1565-2019, Natural Hazards and Earth System Sciences (2019)
  2. Zhao, G., Niu, X.: Tsunami hazard assessment in the South China Sea based on geodetic locking of the Manila subduction zone. Nat. Hazards Earth Syst. Sci. 24, 2303–2313, doi:10.5194/nhess-24-2303-2024, Natural Hazards and Earth System Sciences (2024)
  3. M 7.0 – 11 km NE of Bantay, Philippines, 27. 7. 2022 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2022)
  4. M 7.1 – 30 km SW of Hengchun, Taiwan, 26. 12. 2006 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2006)
  5. M 7.3 – 14 km WNW of Bolitoc, Philippines, 11. 12. 1999 (Impact), U.S. Geological Survey (1999)
  6. M 7.7 – 4 km E of Macapsing, Philippines, 16. 7. 1990 (Impact), U.S. Geological Survey (1990)
  7. Manila Trench, Wikipedie (anglická)
  8. Hayes, G. P. et al.: Slab2, a comprehensive subduction zone geometry model. Science 362, 58–61, doi:10.1126/science.aat4723, Science / U.S. Geological Survey (2018)
  9. Hayes, G. P.: Slab2 – A Comprehensive Subduction Zone Geometry Model (data release, doi:10.5066/F7PV6JNV); hodnoty řezu spočítané aplikací, U.S. Geological Survey (2018)
  10. Pinatubo, Smithsonian Global Volcanism Program
  11. Babuyan Claro, Smithsonian Global Volcanism Program
  12. Didicas, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.