TerraBeat – zemětřesení a sopky

Filipíny – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 44°, nejhlubší část desky asi 228 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Podél východního okraje Filipín se Filipínská mořská deska noří pod souostroví ve Filipínském příkopu, jednom z nejhlubších míst oceánů (přes 10 km). Je to mladá subdukční zóna – podle výzkumů začala vznikat teprve asi před 9 miliony let – a přesto jsou tu silná zemětřesení častá: jen do 300 km od epicentra otřesu z června 2026 u jižního Mindanaa jich od roku 1900 bylo 35 o magnitudě 7 a více. [6, 4, 1]

Které desky se tu setkávají

Filipíny leží mezi dvěma velkými deskami: Filipínskou mořskou deskou na východě a Sundskou deskou (součástí Eurasie) na západě. Hranice mezi nimi není jedna čára, ale široké pásmo, ve kterém se deska noří z obou stran – na východě ve Filipínském příkopu, na západě v příkopech Manilském, Negroském a Cotabatském. Souostroví mezi nimi geologové nazývají Filipínský pohyblivý pás. [3, 7]

Tato stránka se věnuje východní větvi: ve Filipínském příkopu se Filipínská mořská deska zasouvá k západu pod ostrovy. Tomuto ději se říká subdukce – jedna litosférická deska (pevná vnější slupka Země) se podsouvá pod druhou a klesá do zemského pláště. [7, 10]

Údaje o rychlosti se liší podle místa a způsobu výpočtu. USGS uvádí u jihovýchodního Mindanaa, že se Filipínská mořská deska pohybuje vůči Sundské desce k západoseverozápadu asi 10 cm za rok; pro oblast jižně od Mindanaa udává asi 7,3 cm za rok. Anglická Wikipedie uvádí pro zanořování u příkopu 6–8 cm za rok. [2, 1, 8]

Desky se nesbližují kolmo k příkopu, ale šikmo. Část pohybu proto nepřebírá samotný příkop, ale Filipínský zlom – asi 1 200 km dlouhý zlom napříč souostrovím, na kterém se kry posouvají vodorovně vedle sebe. Podle Wikipedie připadá na tento zlom asi 30 % pohybu a posouvá se rychlostí asi 2–2,5 cm za rok. [8]

Příkop a zanořená deska

Filipínský příkop je asi 1 320 km dlouhý a asi 30 km široký hlubokomořský příkop – úzká rýha v oceánském dně, kde se deska ohýbá dolů. Táhne se od severoseverozápadu k jihojihovýchodu podél východního pobřeží Filipín. Jeho nejhlubší místo, Emden Deep, leží podle Wikipedie v hloubce 10 540 m. [6]

Trojrozměrný model zanořených desek Slab2 (USGS, 2018) ukazuje, jak deska pod Filipínami klesá. Podle výpočtu nad tímto modelem se v řezu zobrazeném na této stránce, vedeném napříč příkopem u ostrovů Samar a Leyte, deska blízko příkopu sklání v průměru asi 44° a model ji sleduje až do hloubky asi 190 km. [5]

Zemětřesení

Podle mapy USGS z roku 2013 došlo podél okrajů celé Filipínské mořské desky (tedy i u Japonska a Tchaj-wanu) od počátku 20. století do roku 2012 k sedmi velkým zemětřesením o magnitudě nad 8 a k 250 zemětřesením nad 7 – včetně ničivých zemětřesení na Filipínách v letech 1976 a 1990. [3]

Dne 2. prosince 2023 zasáhlo moře u jihovýchodního Mindanaa zemětřesení o magnitudě 7,6. Vzniklo asi 75 km západně od Filipínského příkopu a podle USGS odpovídá pohybu přímo na styčné ploše obou desek. Zahynuli nejméně 3 lidé a přes 8 700 domů bylo poškozeno. Malá vlna tsunami dosáhla na Filipínách až 32 cm a doputovala až do Japonska. [2]

Dne 7. června 2026 (světového času) udeřilo jižně od Mindanaa zemětřesení o magnitudě 7,8 v hloubce asi 57 km. USGS ho spojuje se zanořováním Filipínské desky k západu pod Sundskou desku. Podle souhrnu USGS (stav k listopadu 2026) zahynulo nejméně 93 lidí, z toho jeden v Indonésii, přes 18 000 domů bylo zničeno, jižní pobřeží Mindanaa se zvedlo asi o 2 m a vlna tsunami dosáhla u městečka Kiamba výšky 1,48 m. [1]

Podle USGS došlo do 300 km od tohoto otřesu od roku 1900 k 35 zemětřesením o magnitudě 7 a více. Nejsilnější z nich, o magnitudě 8,3, přišlo v roce 1918 asi 118 km západněji. V říjnu 2025 zabilo zemětřesení o magnitudě 7,4 asi 260 km severovýchodně přes deset lidí. [1]

Tsunami

Nejsmrtonosnější zemětřesení v dějinách Filipín (podle Wikipedie) ale nevzniklo u Filipínského příkopu, nýbrž na západní straně souostroví. Dne 17. srpna 1976 (místního času) zasáhlo Moro Gulf u Cotabatského příkopu zemětřesení o magnitudě 8,0 (mapa USGS z roku 2013 uvádí 7,6). Vlna vysoká podle terénního průzkumu až asi 15 m spolu s otřesy zabila nejméně 5 000 lidí, podle některých zpráv až 8 000; asi 90 % obětí připadlo na tsunami. [9]

Zemětřesení z let 2023 a 2026 ukázala, že tsunami mohou vyvolat i zemětřesení u východního a jižního okraje Mindanaa: v roce 2026 měřila vlna u pobřeží přes 1 m. Tsunami je série vln, které vzniknou, když zemětřesení náhle zvedne nebo poklesne mořské dno. [1, 2]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad zanořenou deskou vzniká řetěz sopek, kterému se říká Východofilipínský oblouk. Patří k němu například sopky v provincii Biliran ve východních Visayách; filipínský ústav UP Resilience Institute je výslovně spojuje se zanořováním Filipínské mořské desky ve Filipínském příkopu. [10]

Na poloostrově Bicol na jihovýchodě Luzonu začala sopečná činnost spojená s touto subdukcí nejpozději asi před 6,6 miliony let, jak dokládají zdejší ryolitové horniny. Stojí tu Mayon, podle GVP nejčinnější sopka Filipín se zaznamenanými erupcemi od roku 1616, a na jihovýchodním konci bicolského sopečného oblouku Bulusan. [4, 11, 12]

Co o něm dnes víme

Jak a kdy zdejší subdukce začala, je stále předmětem výzkumu. Podle přehledu v databázi vzniku subdukčních zón (SZI Database, 2025) se do Filipín asi před 20 až 11 miliony let zaklínil kontinentální blok Palawan. Srážka nejspíš zablokovala starší subdukci a ta se „překlopila“ – nová zóna se zanořováním opačným směrem se otevřela na druhé straně sopečného oblouku, podle studie z roku 2016 asi před 9 miliony let. [4]

Odhady se rozcházejí: globální rekonstrukce pohybu desek z roku 2016 klade vznik zóny do doby před 14 miliony let. Stáří sopečných hornin, které jsou severně i jižně od Bicolu mladší, naznačuje, že se příkop mohl postupně prodlužovat k jihu – to je ale zatím jen opatrná hypotéza. [4]

Seismická tomografie (prosvěcování nitra Země zemětřesnými vlnami) naznačuje, že zanořená deska může pod Filipínami sahat do hloubky 700–800 km, tedy mnohem hlouběji, než kam ji lze sledovat podle zemětřesení v modelu Slab2. [4, 5]

Fakta

Desky
Filipínská mořská deska se noří pod Filipínský pohyblivý pás
Rychlost sbližování desek
asi 10 cm za rok (u JV Mindanaa, podle USGS)
Hlubinný příkop
Filipínský příkop, asi 1 320 km, nejhlubší místo Emden Deep 10 540 m
Stáří subdukce
asi 9 milionů let (odhady 9–14 mil. let)
Nejsilnější zemětřesení do 300 km od jižního Mindanaa (od 1900)
15. 8. 1918, M 8,3
Nejsmrtonosnější zemětřesení Filipín
1976, Moro Gulf (s tsunami) – nejméně 5 000 obětí

Slovníček

subdukce
podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; spodní deska klesá do zemského pláště
litosférická deska
velký kus pevné vnější slupky Země, který se pomalu pohybuje
hlubokomořský příkop
úzká a velmi hluboká rýha v oceánském dně v místě, kde se deska začíná zanořovat
Filipínský pohyblivý pás
souostroví mezi příkopy na východě a západě, rozlámané na kry, které se vůči sobě pohybují
horizontální posun (zlom)
zlom, na kterém se kry posouvají vodorovně vedle sebe, např. Filipínský zlom
tsunami
série mořských vln, které vzniknou při náhlém zvednutí nebo poklesu mořského dna
seismická tomografie
metoda, která z rychlosti zemětřesných vln skládá obraz nitra Země, podobně jako lékařský tomograf
magnituda
číslo vyjadřující sílu (uvolněnou energii) zemětřesení; o 1 vyšší magnituda znamená asi 32krát více energie

Zdroje

  1. M 7.8 – 25 km SW of Kablalan, Philippines (7. 6. 2026): Tectonic Summary, Impact, U.S. Geological Survey (2026)
  2. M 7.6 – 19 km E of Gamut, Philippines (2. 12. 2023): Tectonic Summary, Impact, U.S. Geological Survey (2023)
  3. Smoczyk, G. M. et al.: Seismicity of the Earth 1900–2012, Philippine Sea plate and vicinity (Open-File Report 2010-1083-M), U.S. Geological Survey (2013)
  4. Crameri, F.: Philippine subduction zone initiation, Subduction Zone Initiation (SZI) Database (2025)
  5. Hayes, G.: Slab2 – A Comprehensive Subduction Zone Geometry Model (doi:10.5066/F7PV6JNV), U.S. Geological Survey (2018)
  6. Philippine Trench, Wikipedie (anglická)
  7. Philippine Mobile Belt, Wikipedie (anglická)
  8. Philippine Fault System, Wikipedie (anglická)
  9. 1976 Moro Gulf earthquake, Wikipedie (anglická)
  10. Biliran – Philippine Active Volcano Profile, UP Resilience Institute
  11. Mayon, Smithsonian Global Volcanism Program
  12. Bulusan, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.