TerraBeat – zemětřesení a sopky

Jižní Amerika (Andy) – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 18°, nejhlubší část desky asi 669 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Podél celého západního pobřeží Jižní Ameriky se oceánská deska Nazca noří pod Jihoamerickou desku rychlostí asi 7–8 cm za rok. Tato subdukce zvedá Andy a dala vzniknout největšímu přístrojově změřenému zemětřesení vůbec – Valdivii 1960 o síle 9,5 – i řadě vysokých sopek. [3, 5, 1, 4]

Které desky se tu setkávají

Deska Nazca, která tvoří dno východního Tichého oceánu, se vůči Jižní Americe pohybuje k východu až východoseverovýchodu. V Peruánsko-chilském příkopu se začíná zasouvat pod pevninu – tento děj se nazývá subdukce. Desky se sbližují rychlostí asi 71–78 mm za rok podle místa. [5, 2, 3, 4]

Peruánsko-chilský (Atacamský) příkop leží asi 160 km od pobřeží Peru a Chile a je dlouhý asi 5 900 km. Nejhlubší je v místě zvaném Richards Deep, kde dosahuje 8 065 m. Jižně od hřbetu Juan Fernández je dno příkopu vyplněné 2–2,5 km usazenin, a proto je ploché. [8]

Podle USGS vede subdukce podél Peruánsko-chilského příkopu ke zvedání And. Jihoamerická deska se nad zanořující se deskou deformuje a v její kůře vznikají mělká zemětřesení. [3, 5]

Tvar zanořené desky

Deska Nazca se pod pevninu noří zpočátku jen mírně. Na řezu severním Chile a Bolívií, který ukazuje tato stránka (model Slab2 od USGS), se blízko příkopu sklání v průměru asi o 18° a model ji sleduje až do hloubky asi 590 km, daleko pod Bolívii. [7]

Na některých úsecích se deska pod pevninou noří jen pod velmi malým úhlem, téměř vodorovně – tomu se říká plochá subdukce. Jeden takový úsek, pampeánský, leží pod severní Argentinou a přilehlou částí Chile tam, kde do příkopu vstupuje hřbet Juan Fernández, řetěz vyhaslých podmořských sopek; ten je zřejmě její příčinou. Nad plochou deskou chybí činné sopky: mezi sopečnými pásy střední a jižní části And je mezera. [9, 8]

Zemětřesení

Zemětřesení u Valdivie v jižním Chile 22. května 1960 mělo magnitudu 9,5 a je největším zemětřesením, jaké kdy přístroje zaznamenaly. Zlom se utrhl v délce asi 1 000 km. Předcházely mu čtyři předtřesy silnější než 7. Podle USGS zahynulo asi 1 655 lidí (včetně obětí tsunami v jiných zemích) a asi 2 miliony lidí přišly o domov. Pobřeží od poloostrova Arauco po ostrov Chiloé pokleslo o 1–1,5 m. [1]

Zemětřesení Maule 27. února 2010 (magnituda 8,8) roztrhlo rozhraní desek v délce téměř 500 km a zlom se posunul až o 15 m. Zahynulo nejméně 523 lidí a 800 000 muselo opustit domovy; škody v Chile se odhadují na 30 miliard dolarů. Pobřeží u Arauca se zvedlo o víc než 2 m. [2]

Další velká zemětřesení z poslední doby: 23. června 2001 v jižním Peru (8,4), 1. dubna 2014 u Iquique na severu Chile (8,2) a 16. září 2015 u Illapelu ve středním Chile (8,3). Historické záznamy sahají do 16. století; například zemětřesení v Concepciónu v roce 1835 pozoroval Charles Darwin. [5, 3, 4, 2]

Zemětřesení vznikají i v desce Nazca hluboko pod pevninou. 9. června 1994 vzniklo asi 630 km pod Bolívií zemětřesení o síle 8,2 – tehdy nejsilnější zaznamenané hlubinné zemětřesení (s ohniskem hlouběji než 300 km). Podle USGS to bylo zřejmě první zemětřesení z této části Jižní Ameriky, které pocítili lidé i v Severní Americe. [6, 5]

Tsunami

Tsunami z roku 1960 zasáhla celý Tichý oceán. V Chile zničila městečko Puerto Saavedra vlnami vysokými 11,5 m, na Havaji zabila 61 lidí (hlavně v Hilu), v Japonsku asi o den později zahynulo nebo se pohřešuje 185 lidí a na Filipínách 32. [1]

Velké tsunami z tohoto pobřeží přešly Tichý oceán opakovaně, například v letech 1730 a 1751 (škody v Japonsku), 1868, 1877 a 1922. Zemětřesení v jižním Peru v roce 1868 vyvolalo tsunami, při které zahynuly tisíce lidí na pobřeží Jižní Ameriky. [2, 5]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad zanořenou deskou stojí v Andách dlouhé řetězy sopek. Patří k nim nejvyšší činná sopka světa Ojos del Salado (6 879 m) na chilsko-argentinské hranici a zaledněná Cotopaxi (5 911 m), jedna z nejčinnějších sopek Ekvádoru. [10, 11]

Ledovce na vrcholech andských sopek zvyšují nebezpečí: když je erupce roztaví, vzniknou ničivé bahnotoky (lahary). Lahar ze sopky Nevado del Ruiz v Kolumbii v roce 1985 způsobil nejsmrtonosnější erupci v dějinách Jižní Ameriky. [12]

Dva dny po zemětřesení z roku 1960, 24. května, začala erupce v sopečném komplexu Puyehue–Cordón Caulle v jižním Chile; popel a pára vystoupily do výšky 6 000 m a erupce trvala několik týdnů. Podle GVP vyšla tato erupce z puklinové zóny Cordón Caulle. [1, 13]

Co o něm dnes víme

Na severu Chile leží takzvaná seismická mezera Iquique (seismická mezera je úsek zlomu, kde dlouho nebylo velké zemětřesení). Naposledy ji uvolnilo zemětřesení o síle asi 8,8 v roce 1877. Zemětřesení z 1. dubna 2014 předcházely od 16. března desítky silnějších otřesů, které se postupně posouvaly k severu. Zlom se pak ale utrhl jen na ploše asi 80 × 80 km, takže podle USGS velká část mezery zůstává neuvolněná. [3]

Fakta

Rychlost sbližování desek
asi 7–8 cm za rok
Největší zemětřesení
Valdivia 22. 5. 1960, magnituda 9,5
Hlubinný příkop
Peruánsko-chilský, 8 065 m (Richards Deep)
Nejsilnější hlubinné zemětřesení zde
Bolívie 9. 6. 1994, magnituda 8,2, hloubka asi 630 km
Délka příkopu
asi 5 900 km

Slovníček

subdukce
zasouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
příkop
dlouhá hluboká rýha na mořském dně, kde se oceánská deska začíná nořit pod sousední desku
plochá subdukce
úsek, kde se zanořená deska pod pevninou noří jen pod velmi malým úhlem, téměř vodorovně, místo aby se nořila strmě do pláště
hlubinné zemětřesení
zemětřesení s ohniskem hlouběji než asi 300 km, uvnitř zanořené desky
seismická mezera
úsek zlomu, kde dlouho nebylo velké zemětřesení, a napětí se tam proto hromadí
lahar
bahnotok ze sopečného popela, kamení a vody, často z roztátého ledu nebo deště
předtřes
slabší zemětřesení, které předchází hlavnímu otřesu na stejném místě

Zdroje

  1. M 9.5 – 1960 Great Chilean Earthquake (Valdivia Earthquake) (impact), U.S. Geological Survey
  2. M 8.8 – 2010 Maule, Chile Earthquake (tectonic summary, impact), U.S. Geological Survey
  3. M 8.2 – 93 km NW of Iquique, Chile, 1. 4. 2014 (tectonic summary), U.S. Geological Survey
  4. M 8.3 – 48 km W of Illapel, Chile, 16. 9. 2015 (tectonic summary), U.S. Geological Survey
  5. M 8.4 – 6 km SSW of Atico, Peru, 23. 6. 2001 (tectonic summary), U.S. Geological Survey
  6. M 8.2 – 55 km NNW of Reyes, Bolivia, 9. 6. 1994 (impact), U.S. Geological Survey
  7. Hayes, G. P. a kol.: Slab2, a comprehensive subduction zone geometry model. Science 362 (2018), 58–61, doi:10.1126/science.aat4723 (abstrakt); hodnoty řezu spočítány z modelu Slab2 v této aplikaci, Science / U.S. Geological Survey (2018)
  8. Peru–Chile Trench, Wikipedia
  9. Pampean flat-slab, Wikipedia
  10. Nevados Ojos del Salado, Smithsonian Global Volcanism Program
  11. Cotopaxi, Smithsonian Global Volcanism Program
  12. Nevado del Ruiz, Smithsonian Global Volcanism Program
  13. Puyehue-Cordón Caulle, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.