TerraBeat – zemětřesení a sopky

Halmahera – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 16°, nejhlubší část desky asi 676 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Pod Moluckým mořem mezi Sulawesi a Halmaherou leží malá oceánská deska Moluckého moře, která se noří na obě strany zároveň – k západu pod ostrovy Sangihe a k východu pod Halmaheru. Podle USGS je to jediný známý případ, kdy dva sopečné oblouky do sebe narážejí a oceánskou pánev mezi sebou spotřebovávají subdukcí ve dvou směrech. Model Slab2 nazývá tuto oblast „Halmahera“, řez na této stránce však ukazuje hlavně západní větev desky, která pod Sangihe sahá až do hloubky kolem 600 km. [1, 6, 10]

Které desky se tu setkávají

Celá oblast leží v pásmu, kde se k sobě přibližují velké desky Sundská (okraj Eurasie) a Filipínská. Podle USGS se tu sbližují ve směru východ–západ rychlostí asi 100–109 mm za rok. Pohyb mezi nimi ale nezachycuje jediný zlom – rozkládá se mezi řadu malých mikrodesek, mezi nimi mikrodesky Moluckého moře, Sangihe a Ptačí hlavy (Birds Head). [2, 3, 1]

Deska Moluckého moře se zanořuje na obě strany: na západě pod sopečný oblouk Sangihe, na východě pod oblouk Halmahery. Pod mořem tak tvoří tvar obráceného písmene U. Takovému uspořádání se říká dvojitá divergentní subdukce – jedna deska mizí v plášti na dvou opačných okrajích. [1, 7, 8]

Na povrchu už deska Moluckého moře podle převládajícího názoru prakticky není vidět – byla subdukcí spotřebována a oba předobloukové okraje (části oblouků blíž ke středu moře) se dostaly do kolize. Kdy přesně deska zmizela, se odborníci neshodnou. [7, 8]

Mezi narážejícími oblouky se vytlačuje vysoký centrální hřbet z rozdrcených a vrásněných hornin, takzvaný kolizní komplex neboli melanž. Na povrch vystupuje na ostrovech Talaud, Mayu a Tifore. [7, 8]

Proč se zóna jmenuje Halmahera

V modelu Slab2 i v některých shrnutích USGS se zanořená deska pod Moluckým mořem nazývá „halmaherská“; USGS píše o desce Halmahera ve tvaru obráceného U, která nemá žádný povrchový projev. Jiné shrnutí USGS (z roku 2017) i Wikipedie ji nazývají deskou (mikrodeskou) Moluckého moře. [2, 9, 1, 8]

Řez, který ukazuje tato stránka, vede od Halmahery k západoseverozápadu přes Molucké moře a oblouk Sangihe. Zachycuje tedy hlavně západní větev desky: podle modelu Slab2 se tu noří k západoseverozápadu a sahá asi do hloubky 600 km. Blízko povrchu je v modelu sklon mírný, kolem 16°. [10, 9]

S modelem souhlasí i rozložení zemětřesení. Podle USGS sahají otřesy v desce Moluckého moře na východě asi do 260 km a na západě asi do 650 km. Studie z roku 2021, která přepočítala polohy 1 647 zemětřesení ze sítě indonéské služby BMKG, našla pod obloukem Sangihe zemětřesení do asi 600 km (směrem k severu hlubší) a pod Halmaherou do asi 250 km. [1, 6]

Zemětřesení

Oblast Halmahery a Moluckého moře patří podle Halla a kolegů (1988) k seismicky nejčinnějším na Zemi. Podle USGS proběhlo za půl století před listopadem 2019 do 250 km od tehdejšího ohniska téměř 110 zemětřesení o magnitudě 6 a víc. Protože většina z nich vzniká pod mořem, škody bývají malé. [2, 7]

Dne 21. ledna 2007 zasáhlo Molucké moře zemětřesení o magnitudě 7,5. Na Sulawesi kvůli němu zahynuli 3 lidé a další na infarkt. Dne 14. listopadu 2019 přišel otřes o magnitudě 7,1, který vyvolal malou tsunami (asi 10 cm v Bitungu) a poškodil desítky budov na ostrově Mayu. [4, 2]

Dne 1. dubna 2026 udeřilo jen asi 13 km od ohniska z roku 2007 zemětřesení o magnitudě 7,4 v hloubce asi 35 km. Nejméně jeden člověk zahynul a na ostrovech Batang Dua, Ternate a Tidore, na Halmaheře a na severu Sulawesi byly zničeny nebo poškozeny stovky domů. Vznikla i malá tsunami, nejvýše asi 75 cm. [3]

Hluboká zemětřesení (hlouběji než 300 km) vznikají v západní větvi desky pod Celebeským mořem. Dne 10. ledna 2017 tu proběhl otřes o magnitudě 7,3 v hloubce asi 630 km a v únoru 2005 otřes o síle 7,1 asi o 90 km výš. V červenci 2010 udeřila ve stejném úseku desky, asi 250 km severněji, série tří hlubokých zemětřesení o síle 7,3–7,6. Hluboká zemětřesení napáchají na povrchu mnohem méně škod než stejně silná mělká. [1]

Katalog na této stránce zachycuje i zemětřesení z okolí, která k desce Moluckého moře nepatří, například silné otřesy u jižního Mindanaa. Zemětřesení o magnitudě 7,8 ze 7. června 2026 jižně od Mindanaa (podle USGS nejméně 93 obětí na Filipínách a v Indonésii, tsunami až 1,5 m) USGS spojuje se zanořováním Filipínské desky pod Sundskou, ne s deskou Moluckého moře. [5]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad západní větví desky stojí oblouk Sangihe mezi severním Sulawesi a Mindanaem. Patří k němu Awu na ostrově Velký Sangihe, jehož erupce v letech 1711, 1812, 1856, 1892 a 1966 zabily podle GVP přes 8 000 lidí, dále Karangetang na ostrově Siau s více než 40 zaznamenanými erupcemi od roku 1675 a nejjižnější Ruang, jehož zatím poslední erupce proběhla podle GVP (stav listopad 2026) v roce 2024. [11, 12, 13]

Nad východní větví leží sopky západní Halmahery a okolních ostrůvků. Dukono na severu Halmahery je od roku 1933 téměř nepřetržitě v explozivní činnosti. Gamalama tvoří celý ostrov Ternate, kdysi významné středisko obchodu s kořením, a proto jsou jeho erupce zaznamenávány už od 16. století. [14, 15, 7]

Co o něm dnes víme

Molucké moře je pro geology přírodní laboratoří: podle USGS je to jediný příklad probíhající srážky dvou sopečných oblouků, při níž mizí oceánská pánev subdukcí ve dvou směrech, a podle Wikipedie jediný známý příklad dvojité divergentní subdukce. Podle studie z roku 2017, kterou Wikipedie cituje, může takové uspořádání napomáhat uzavírání oceánských pánví, spojování sopečných oblouků a růstu kontinentů. [1, 8]

Autoři studie z roku 2021 zpřesnili polohy zemětřesení zaznamenaných sítí indonéské služby BMKG a předběžné výsledky dvojitou subdukci zřetelně ukazují. Jako další krok ohlásili seismickou tomografii – „prosvícení“ nitra Země seismickými vlnami, které má ukázat trojrozměrnou stavbu obou větví desky. [6]

Délka zanořené desky na seismických profilech ukazuje, že východní Halmahera musela před začátkem subdukce ležet nejméně 1 000 km východně od severního Sulawesi. Protějšky jejích hornin je proto podle autorů nasnadě hledat ve srážkových pásmech dál na východě, na okraji Nové Guineje. [7]

Fakta

Rychlost sbližování desek
Sundská a Filipínská deska asi 100–109 mm za rok (východ–západ)
Zanořená deska
deska Moluckého moře, noří se k západu i k východu
Hloubka zemětřesení v desce
na západě asi 650 km, na východě asi 260 km
Nejhlubší silné zemětřesení
10. 1. 2017, M 7,3, asi 630 km
Kolizní komplex na povrchu
ostrovy Talaud, Mayu a Tifore

Slovníček

subdukce
podsouvání jedné litosférické desky pod druhou do zemského pláště
mikrodeska
malá samostatně se pohybující část litosféry mezi velkými deskami
dvojitá divergentní subdukce
zanořování jedné desky na dvou protilehlých okrajích zároveň
sopečný oblouk
řada sopek nad zanořenou deskou, obvykle rovnoběžná s příkopem
melanž
směs rozdrcených a promíchaných hornin různého původu, vzniklá při srážce desek
hluboké zemětřesení
zemětřesení s ohniskem hlouběji než asi 300 km, vzniká uvnitř zanořené desky
seismická tomografie
metoda, která z rychlosti seismických vln vytváří trojrozměrný obraz nitra Země
magnituda
číslo vyjadřující velikost (uvolněnou energii) zemětřesení; o jednotku vyšší znamená asi 32× víc energie

Zdroje

  1. M 7.3 – 189 km SSE of Tabiauan, Philippines, 10. 1. 2017 (Tectonic Summary), U.S. Geological Survey (2017)
  2. M 7.1 – 141 km NW of Ternate, Indonesia, 14. 11. 2019 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2019)
  3. M 7.4 – 129 km ESE of Bitung, Indonesia, 1. 4. 2026 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2026)
  4. M 7.5 – 126 km WNW of Ternate, Indonesia, 21. 1. 2007 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2007)
  5. M 7.8 – 25 km SW of Kablalan, Philippines, 7. 6. 2026 (Tectonic Summary, Impact), U.S. Geological Survey (2026)
  6. Rachman, G. et al.: Preliminary Results: Probabilistic Non-Linear Method to Determine the Hypocenter Location in the Molucca Sea Collision Zone from BMKG Networks. IOP Conf. Ser.: Earth Environ. Sci. 873, 012026, IOP Publishing (2021)
  7. Hall, R., Audley-Charles, M. G., Banner, F. T., Hidayat, S., Tobing, S. L.: Basement rocks of the Halmahera region, eastern Indonesia: a Late Cretaceous–early Tertiary arc and fore-arc. Journal of the Geological Society 145, 65–84, Journal of the Geological Society, London (1988)
  8. Molucca Sea Plate, Wikipedie (anglická)
  9. Hayes, G. P. et al.: Slab2, a comprehensive subduction zone geometry model. Science 362, 58–61, doi:10.1126/science.aat4723, Science / U.S. Geological Survey (2018)
  10. Hayes, G. P.: Slab2 – A Comprehensive Subduction Zone Geometry Model (data release, doi:10.5066/F7PV6JNV); hodnoty řezu spočítané aplikací, U.S. Geological Survey (2018)
  11. Awu, Smithsonian Global Volcanism Program
  12. Karangetang, Smithsonian Global Volcanism Program
  13. Ruang, Smithsonian Global Volcanism Program
  14. Dukono, Smithsonian Global Volcanism Program
  15. Gamalama, Smithsonian Global Volcanism Program

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.