TerraBeat – zemětřesení a sopky

Vanuatu – subdukční zóna

Sklon desky v prvních stovkách kilometrů asi 50°, nejhlubší část desky asi 339 km (model Slab2). Zóna ve 3D.

Pod ostrovy Vanuatu se Australská deska noří k východu pod Pacifickou desku (podle Wikipedie pod samostatnou Novohebridskou mikrodesku) v Novohebridském příkopu. Desky se tu místy sbližují rychlostí přes 10 cm za rok, uprostřed oblouku je ale brzdí podmořský hřbet d'Entrecasteaux, který se zanořuje jen neochotně. Zemětřesení o magnitudě 7 a více tu přicházejí často. [1, 5, 3]

Které desky se tu setkávají

Australská deska se u Vanuatu zasouvá pod Pacifickou desku a klesá k východu. Takovému podsouvání jedné desky pod druhou se říká subdukce. Podle USGS se Australská deska pohybuje vůči Pacifické k východoseverovýchodu rychlostí asi 8,5 až 9,4 cm za rok. [1, 2]

Rychlost ale podél oblouku silně kolísá. Měření GPS z více než 45 stanic za 15 let (Bergeot a kol., 2009) ukázala sbližování asi 17 cm za rok u ostrova Vanikoro na severu, ale jen asi 2,7 cm za rok naproti podmořskému hřbetu d'Entrecasteaux uprostřed oblouku. Za severní i jižní částí oblouku se přitom podle studie rozevírá mořské dno (takzvané zaobloukové rozpínání). [3]

Hřbet d'Entrecasteaux je vyvýšenina na dně Australské desky. Je lehký (má vztlak) a vzpírá se zanoření, proto uprostřed oblouku zpomaluje sbližování a odděluje jižní část příkopu od severní (Torreské). [5, 3]

Příkop a zanořená deska

Novohebridský příkop – úzká hluboká rýha v mořském dně, kde se deska začíná zanořovat – leží západně od ostrovů Vanuatu a je hluboký přes 7 km. Na severu u Šalamounových ostrovů navazuje přes krátký úsek s vodorovným posunem na Šalamounův příkop. [5, 2]

Podle výpočtu nad trojrozměrným modelem zanořených desek Slab2 (USGS, 2018) se deska v řezu zobrazeném na této stránce, vedeném napříč středem Vanuatu, sklání blízko příkopu v průměru asi 50° a model ji sleduje až do hloubky asi 280 km. [4]

Zemětřesení

Podle USGS je oblast jednou ze seismicky nejčinnějších na Zemi: v okruhu 250 km od hlavního města Port-Vila došlo za sto let před rokem 2024 ke 24 zemětřesením o magnitudě 7 a více. Nejsilnější z nich mělo magnitudu 7,9 a přišlo v prosinci 1950 asi 86 km jihozápadně od epicentra otřesu z roku 2024. [1]

Dne 6. února 2013 zasáhlo severní konec příkopu u ostrovů Santa Cruz zemětřesení o magnitudě 8,0 – přesmyk na rozhraní obou desek. Předcházely mu desítky menších otřesů, jen v posledním týdnu přes 40 o magnitudě 4,5 a více. Tsunami zabila 10 lidí a zničila nebo poškodila stovky domů, většinu na ostrově Nendo. [2]

Dne 17. prosince 2024 otřáslo okolím Port-Vila zemětřesení o magnitudě 7,3 v hloubce asi 54 km. Nevzniklo na styku desek, ale uvnitř zanořené Australské desky – takovým otřesům se říká vnitrodeskové (intraslab). Zahynulo nejméně 14 lidí, část z nich v sesuvu, a na ostrově Efate vypadla elektřina a telekomunikace. [1]

Wikipedie mezi velkými zemětřeseními příkopu uvádí také otřes u Loyalty Islands z roku 1875 o magnitudě asi 8,1–8,2 a sérii u ostrova Sola z října 2009 s nejsilnějším otřesem o magnitudě 7,8. [5, 2]

Tsunami

Tsunami – série vln vyvolaná náhlým pohybem mořského dna – po zemětřesení z roku 2013 měla v přístavu Lata na Šalamounových ostrovech amplitudu (polovinu rozdílu mezi hřebenem a dolem vlny) asi 1 m a měřily ji přístroje až v Nové Kaledonii, Austrálii, Japonsku a na Novém Zélandu. Všechny oběti a většinu škod tehdy způsobila právě vlna. [2]

Podle Wikipedie vyvolalo zemětřesení o magnitudě 7,5 v prosinci 2018 vlnu vysokou přes 2 m na jihu Nové Kaledonie a Vanuatu. [5]

Sopky nad zanořenou deskou

Nad zanořenou deskou vyrůstají sopky souostroví. Yasur na ostrově Tanna podle GVP soptí téměř nepřetržitě nejméně od roku 1774, kdy jeho výbuchy popela pozoroval kapitán James Cook, a možná už asi 800 let. [6]

Ambrym je velká čedičová sopka s kalderou (propadlinou) širokou 12 km, která vznikla při mohutné erupci asi před 1 900 lety. Ambae je objemem největší sopkou souostroví; při erupcích v letech 2017–2018 museli jeho asi 11 000 obyvatel dvakrát evakuovat z celého ostrova. [7, 8, 9]

Co o něm dnes víme

Studie GPS z roku 2009 našla pod středem Vanuatu takzvanou zamčenou zónu – část styčné plochy desek, kde se desky zaklesly a napětí se hromadí, dokud ho neuvolní zemětřesení. Podle modelu je tato plocha skloněná asi 25° a široká asi 50 km a dlouhodobá rychlost sbližování tu činí asi 5,4 cm za rok. [3]

Pohyby naproti hřbetu d'Entrecasteaux ale tento jednoduchý model nevysvětlí. Autoři to pravděpodobně přičítají tomu, že model nezahrnuje trvalou (nepružnou) deformaci spojenou se zanořováním lehkého hřbetu a s nasouváním za obloukem. [3]

Fakta

Desky
Australská deska se noří k východu pod Pacifickou desku (či Novohebridskou mikrodesku)
Rychlost sbližování desek
od asi 17 cm/rok (Vanikoro) po asi 2,7 cm/rok (naproti hřbetu d'Entrecasteaux)
Hlubinný příkop
Novohebridský příkop, hloubka přes 7 km
Silné zemětřesení s tsunami
6. 2. 2013, M 8,0, ostrovy Santa Cruz, 10 obětí
Ničivé vnitrodeskové zemětřesení
17. 12. 2024, M 7,3 u Port-Vila, nejméně 14 obětí

Slovníček

subdukce
podsouvání jedné litosférické desky pod druhou; spodní deska klesá do zemského pláště
hlubokomořský příkop
úzká a velmi hluboká rýha v oceánském dně v místě, kde se deska začíná zanořovat
mikrodeska
malá samostatně se pohybující deska mezi velkými deskami
podmořský hřbet
protáhlá vyvýšenina na mořském dně; když dorazí k příkopu, brání se zanoření
vnitrodeskové zemětřesení (intraslab)
zemětřesení uvnitř zanořené desky, ne na její styčné ploše s horní deskou
zamčená zóna
část styčné plochy desek, kde se desky zaklesly; hromadí se tam napětí, které uvolní zemětřesení
GPS
družicové měření polohy; opakovaným měřením stanic se zjišťuje, jak rychle a kam se země posouvá
kaldera
velká propadlina vzniklá po vyprázdnění magmatického krbu sopky
tsunami
série mořských vln, které vzniknou při náhlém zvednutí nebo poklesu mořského dna

Zdroje

  1. M 7.3 – 24 km WNW of Port-Vila, Vanuatu (17. 12. 2024): Tectonic Summary, Impact, U.S. Geological Survey (2024)
  2. M 8.0 – Santa Cruz Islands (6. 2. 2013): Tectonic Summary, Impact, U.S. Geological Survey (2013)
  3. Bergeot, N. et al.: Horizontal and vertical interseismic velocity fields in the Vanuatu subduction zone from GPS measurements: Evidence for a central Vanuatu locked zone (doi:10.1029/2007JB005249), Journal of Geophysical Research: Solid Earth (2009)
  4. Hayes, G.: Slab2 – A Comprehensive Subduction Zone Geometry Model (doi:10.5066/F7PV6JNV), U.S. Geological Survey (2018)
  5. New Hebrides Trench, Wikipedie (anglická)
  6. Yasur, Smithsonian Global Volcanism Program
  7. Ambrym, Smithsonian Global Volcanism Program
  8. Ambae, Smithsonian Global Volcanism Program
  9. Volcano Watch – Observations and impacts from the 2017–2018 Ambae, Vanuatu eruption, USGS Hawaiian Volcano Observatory

Text sestaven 2026-11-03, ověřen 2026-11-03.